Návrat z LT v pátek 26. 7.

V pátek budeme odjíždět z Templštýnu v 10:00 hodin nebo krátce po desáté, jak se podaří naložit. Cestu tam autobus zvládnul za hodinu a čtvrt, tj. v Mikulově bychom měli být mezi 11:00 a 11:30 hodin - opět u Lidlu. Děti dostanou do příručních zavazadel obálky s kartičkami pojišťovny, lékařskými posudky a kdo jste potřebovali a napsali jste si hospodáři, také potzvrzeními o zaplacení.

V Pohořelicích budeme zastavovat opět na parkovišti u COOPu, počítejte přibližně v 10:45-11:00 hodin.

Brněnské rodiče, kteří pro děti pojedou na tábor, prosíme, aby dorazili na 9. hodinu - děti stihnou posnídat, uklidit a projedete pryč dřív, než zacpe průjezd náš bus ;-)

Ještě jednou informujeme, že zprávy na telefon 7 DNÍ přicházejí, občas ale se zpožděním. Na každou zprávu s dotazem apod. reaguje Jiřka nejdřív, jak je to možné. Volání z důvodu velmi špatného signálu opravdu nejde - zkoušeli jsme to, neslyšíme se s druhou stranou a padá to. Děkujeme za pochopení.

Do návratu už se na internet nedostaneme, poslední zápisky přibudou po víkendu. Fotky zpracujeme a nahrajeme na rajče / videa na youtube do týdne od návratu. Bude zde avizo. 

Pár slov k odměnám a trestům

Protože nepíšeme letos každý den, asi nemá už smysl zpětně dopisovat každého jednotlivce a dny. Ve druhé polovině tábora už má ale každý minimálně jeden zlatý plíšek za odměnu, každému se aspoň něco podařilo, v něčem vynikl. Jako na každém táboře jsou však i tady kluci a holky, kteří jsou výkonní, šikovní, snaživí a nápomocní průběžně – tahouni oddílů, a ne vždy to musí být jen ti nejstarší… 

Potěšte se jejich pochvalami:

Ríša, Markétka D., Lukášek, Radim – výborné výkony při lovení víček od petflašek pusou z lavoru, zejména Luky se nevzdával, ani když mu končil čas

Kryštof – pomoc Frantovi při koupání-plavání

David H. – naučil sám celý oddíl pokřik

Lucinka Š. – výroba kouzelnické hůlky v odpoledním klidu, úplně sama, nepotřebovala pomoc

Eliška – vysvětlení pravidel hry oddílu a zapojení Ríši, kterého to moc nebavilo

Monička a Lucinka H. – vzorné chování, poslušnost, zapojování se do všeho

Denis – vytrvalé rozfoukávání ohně při vaření lektvarů a nevzdal to, ani když nehořel

Davídek S. – aktivita při sbírání přísad do lektvarů

Radim – celková koordinace týmu – vše šlape díky němu, vymyšlení celé legendy k lektvaru (a jedná ve všem sám od sebe, vedoucí mu nemusí nic říkat)

Dany – úžasné nápady při vaření lektvaru a zejména při sušení mokrého dřeva, které si uměl obhájit a i když ho velcí ze začátku neposlouchali, dokázal je přesvědčit

Patrik – rozdělání a udržení ohně s „nasazením života“ (foukal zblízka)

Kryštof, Lucinka Š., Míša, Maruška – za bojovku, protože hráli fair play

Kuba S., Monička, Ríša – přenesení dračího vejce

Markétka D. – za fandění vedoucím při zápase ve volejbalu

Maruška – dobré nápady za konstrukci pro přenos dračího vejce

Radim – výborné znalosti vlajek států a hlavních měst při hře

Lucinka H. – překonání strachu z výšky – vystoupení na věž dolu po točitých schodech i přejítí lávky nad řekou

David Š. – zkrácení cesty táborníkům do tábora při návratu z výletu (znalost zkratky)

David H., Patrik, Viktor, Vojta – tahouni na výletě, valili dopředu, makali

Ilonka, Ríša, Franta – aktivita a nadšení při plnění úkolů v Permoniu

Dominik – pomoc malým s batohy na výletě, když už někdo nemohl

Dany – pomoc službě s úklidem jídelny, i když službu neměl

Viktorka – výkony v bazénu – přeplavala všechny kluky

Franta, Hanka, Luke P., Kuba S. – plavecké výkony při soutěžích v bazénu

Jirka – naplánování taktiky u aukce Brumbálových věcí

Lubor – za herbologický průzkum okolí při stavbě hrobečku

Kuba F. – za geologický průzkum při stavbě hrobečku

Radim – nápad na teambuilding a pomoc ostatním

Anežka – přežití hrozivého pádu (tedy spíš letu) při bojové hře s úsměvem

Viktor – absolutní výhra v připínání kolíčků na obličej (7 ks za 10 s)

Lubor – absolutně nejlepší v běhu za píšťalkou poslepu

Aneta, Markéta P., Adam L., Luke M., Terka, Eliška, Vojta, Viktor, David Š., David H., Adam Š., Radim, Jirka, Vítek, Ondra… nejčastěji chválení členové týmů, kteří jsou většinou u všech aktivit, táhnou oddíl, motivují, organizují, dělají, pomáhají mladším…

Patrik je opakovaně chválený za pomoc spolutáborníkům a menším dětem a vedoucí toto příkladné chování velmi rádi oceňují zlatým plíškem!

Oddílové pochvaly:

ZMIJOZEL – za nacvičení předtančení na „školní ples“, kdy se jako jediný oddíl „neštítili“ vytvořit páry kluk-holka a opravdu se snažili; také za přechod klády přes řeku, což zvládli úplně všichni

MRZIMOR – pochvala za statečnost při přechodu lávky – klády přes řeku, makání na stavbě chýše jako jeden

NEBELVÍR – pochvala za spolupráci jak při dražbě Brumbálových věcí, tak stavbě hrobu

HAVRASPÁR – pochvala za spolupráci při stavbě hrobu

Napomenutí:

Lukášek, Dominik, Franta – neposlušnost, zlobení, odmlouvání (ze začátku)

Franta, Martin – úrazy z nepozornosti a nepřemýšlení – PŘEMÝŠLET!!!

Katka – pasivita, celý den neměla snahu nic dělat, nepomáhala oddílu při činnosti

David Š. – posmívání druhým

Vítek – sólování při fotbale

Tresty:

Kuba F., Denis – nerespektování vedoucích, jednání proti zákazu

Martin – nekázeň, upozorňování na sebe, neposlouchání vedoucích, naschvály dětem i vedoucím, otravování ostatních dětí, provokace, podvádění při hře, ničení věcí jako pomsta, sprostý nápis… (opakovaně)

Franta – neposlouchání vedoucích, odmlouvání vedoucím (ze začátku)

Maruška, Karlička – vyražení dveří i s futry…

Karolína – násilí při hře (záměrně dupla na ležícího spoluhráče před zraky vedoucích)

Adam Š., Martin – flusání po sobě

Kuba F., David H. – opakovaná sprostomluva, vulgární gesta…

Podmínečné vyloučení:

Kuba F., Denis – podvody ve hře, nerespektování pokynů vedoucích, agresivita při hře

Martin – braní cizích věcí, návštěvy cizích chatek + jiné opakované kázeňské problémy

A na závěr pár výroků pro zasmání: 

Franta: „Ta holka odvedle mi říká Koblížku!“

Zob: „Doporučujeme otevírat dveře na straně kliky, ne pantů…“ (k trestu M a K)

Létají nám nad hlavami stíhačky a vrtulníky. Jeden letěl v noci a protože ho chtěla Jiřka vidět, vyběhla beze slova z porady a pádila ven. Vedoucí: „Šla seřvat vrtulník, že ruší noční klid?!“ ;-D

Vedoucí na poradě při objasňování podvodů při hře: „Měla podvody mezi půlkama!“ (přeřek – měla šátek… jistá slečna si zastrčila šátek jako ocásek mezi půlky a ostatní si chodili stěžovat, že jí ho nejde strhnout :-))

Bradavické hraní

Celotáborová hra nás provází každým dnem. Etapy hry s různými názvy (třeba Záchrana a odklení profesorů, Lektvary, Dračí vejce, Tajemství kolejí apod.) se odehrávají dopoledne, odpoledne a někdy i večer. Zde soutěží celé týmy proti sobě, anebo hrají jednotlivci, kterým se výsledky v oddíle sečtou, a koleje si pak přisypávají do karaf barevné fazole. Za první místo obvykle dvacet, za druhé patnáct, za třetí deset a poslední pět fazolí. Jednotlivci sbírají za své chování zlaté nebo černé plíšky (podložky), které si navlékají na dřevěné „hrábě“ ve své oddílové barvě. Stejně jako v jiných letech, na konci tábora se toto odměňování vyhodnotí, a jednotlivci budou přicházet postupně k odměnám a vybírat si.

Jednou z nejzábavnějších her bylo právě Dračí vejce. Dostali jsme každý do oddílu vajíčko a nějaký materiál – metr izolepy, provázku, jeden papír, pingpongový míček… A za hodinu jsme museli sestavit konstrukci na přepravu dračího vejce z Dračího dolu do Bradavic. Před obědem jsme se seřadili na hřišti, Bradavice (tábor) před námi, a museli jsme udělat z vlastních těl co nejdelší most. Kdo se však dotknul země, už zůstal přilepený v trollím soplíku a tím se řetěz zkracoval. Na závěr transportovali nejmenší a nejlehčí členové týmů po našich zádech zabalená vejce. Nejdál k Bradavicím a nepoškozené se dostalo zmijozelské. Dva oddíly „začaly rodit“ dráčky z vajec už cestou a jeden oddíl vyrobil z přepůleného pinpongáče krásné „suspenzory“. Uvidíte na fotkách ;-)

Hagridova chýše, kde se bradavičtí draci obvykle chovají, však byla zbořena. V pátek jsme proto museli vyjít na kopec do Zapovězeného lesa a chýše znovu postavit. Zadání bylo jasné – aby se tam vešel drak, musí se do chýše vejít celý oddíl. Esteticky nejhezčí i nejstabilnější (přestála tři „vichřice“, působené vedoucími) chýše se povedla Mrzimoru. Včetně zakomponované „květiny“ , která prorůstá střechou (stromek), satelitu a wi-fi – zkrátka zcela moderní chýše! ;-)

Když jsme měli chýše na draky, mohli jsme si vyzvednout zabavené dráčky na Ministerstvu kouzel. Běhačka po táboře, kde vedoucí zastávali role úředníků a my od nich museli postupně získat všechna potvrzení – např. kolaudaci chýše, povolení k výcviku a povolení k chovu draků, povolení Ministerstva obrany, podpis ředitele školy… Teprve pak nám byl vydán drak. Také tady obstál nejlépe Mrzimor.

V neděli se kradlo v Brumbálově kabinetu. V Zobí ulici jsme u staré čarodějnice vydražili všechny ukradené předměty a Brumbál nás poté za ně odměňoval tak, jak si jich cenil. Nejvíce bodů jsme měli za jeho myslánku i myšlenky uložené do lahviček, přinesli jsme zpět i knihovnu, lustr, křeslo… Nejlepší byl Havraspár. Vůbec jsme letos hezky vyrovnaní a boj o školní pohár bude ještě lítý!

Sir Nicolas Flamel měl 665. výročí narození. Přestože nikdo z kouzelníků neví, zda ještě žije nebo ne, vystavěli jsme mu v lese čtyři nádherné pomníky / hroby. Ty ještě vedoucí využijí na speciální stezce odvahy pro hrdiny, kteří se na „obyčejné“ nudili. Už v pátek večer vedla lesem podél svíček a nikde nikdo nestrašil. Jen se kolem ozývaly tuze divné zvuky… A museli jsme se podepsat brkem, namočeným v krvavém jezírku, na papír. Kdo to udělal, ponořil ruku do tmavé jámy plné něčeho slizkého a mohl si vylovit za odměnu zlatý plíšek. Plíšek však zůstal jen pár jedincům – těm, kteří šli opravdu sami a nehoufovali se po pěti. Třeba Katce nebo Marťasovi. Naopak spousta starších, kteří tvrdí, že se ani trochu nebáli, a vyžadují „stezku pro velké“, smlouvala, shlukovala se a musela plíšek odevzdat. Tak ještě uvidíme, jak se hrdinové předvedou ;-)

Měli jsme také dvě diskotéky. O jedné už jsme psali, druhá byla v neděli a sešli se tam duchové a zombíci. V maskování dětem pomáhaly nejen malovátka, ale letos také vydatně „tetovačky“ z Kofoly. Nedivte se, že na fotkách uvidíte spoustu dětí s modřinami, šrámy a černými fleky po těle. Netlučeme je a taky se obden chodí sprchovat ;-) Nejlepší zombíci – ocenění zlatým plíškem – byli Markétka D., Adam L. a Adélka.

Druhý týden jsme začali Turnajem kouzelníků a Brumbálovou nemocí. V turnaji plnili kouzelníci jednotlivě úkoly na čas, výsledné časy se sečetly v oddíle a o první místo se podělili Mrzimorští se Zmijozelskými. Brumbálova nemoc byla další lítačkou v lese, tentokrát proti vedoucím, a zvítězili kouzelníci z Havraspáru. V pondělí večer se ještě vydaly koleje hledat po tmě do lesa Odposlouchávací zařízení Lorda Voldemorta. V lese byly rozmístěné svítící kroužky a vyhrál samozřejmě tým, který unikl světlům Voldemortových poskoků (vedoucích) a nasbíral jich nejvíc. Takže Zmijozel. Barevné fazolky přibývají… Kdo zvítězí? :-)

Co jsme si na táboře užili nového

Čtvrtečnímu výletování předcházel večerní nástup, kdy se na nás vedoucí naštvali a Jiřka dokonce vysypala všem všechny doposud získané fazole z karaf kolejí do krabic. Museli jsme začít nanovo a přestalo platit, že vede Havraspár a poslední je Zmijozel. Mohli jsme si za to sami – nefér hrou, podváděním a brutalitou při středeční bojovce v lese, za což byli potrestání i někteří výtečníci individuálně. 

Na výlet jsme ve čtvrtek vyrazili rozdělení na čtyři skupiny. Vedoucí obešli nastoupený tábor s metrem a kdo měřil méně než 140 centimetrů, automaticky byl přiřazen k Šárce, Kikině a Ádi – směr Oslavany. Ostatní se mohli rozhodnout, jestli na Mohelno vyrazí se Zobem cikcak cestou, obohacenou lovem kešek (geocaching), anebo po červené stezce. Ještě jsme netušili, že několikrát absolvujeme vzestup a sestup dvou set výškových metrů a v Mohelnu bude otevřen odpoledne jediný obchod! Protože bylo úmorné vedro, zpět jsme popojeli busem do Biskoupek a díky Davovi Š., který znal místní zkratku, přišli do tábora ještě před večeří.  Jen pro Elišku museli zajet autem vedoucí, udělalo se jí cestou špatně a pěšky by to nezvládla. Večer už se ale zapojila zpět do programu. Dohromady jsme ušli asi 16 kilometrů.

Výlet „o ničem“ pro velké měl svůj důvod. Na celou sobotu pro ně totiž vedoucí objednali pána se skákacími „sedmimílovými“ botami, což se cenou vyrovnalo předem kalkulovanému vstupnému. Na nejmenší ale takové boty nejsou, protože mají hubené krátké nožičky a nešlo by je upnout. Proto těchto osmnáct skřítků z první skupinky zamířilo do oslavanského Permonia – nového zábavního parku u dolu Kukla. Rozdělení na čtyři skupiny si s vedoucími probíhali bludiště, strašidelným výtahem „sjeli“ do dolu se světelnými efekty, potkávali různé věci i lidi, hladili oslíky a hlavně plnili úkoly. Závěrečnou odměnou bylo zjevení permoníka ve zpřístupněné historické důlní věži, odkud byl krásný výhled na celé okolí.

Protože i tato skupinka musela spěchat na bus do Biskoupek, nestihly si děti koupit žádné drobnosti. Aby neprošvihly i večeři, nastartovali vedoucí auta a otočili se ke čtyři kilometry vzdálenému mostu a uťapkané prcky přiblížili. I tak měli za sebou asi 13 kilometrů. A Jiřka se vydala další den ještě jednou do „civilizace“, aby Permoníčkům nakoupila plyšové netopýry, oplatky, plyšáky, fujtajblíky a pohlednice :-)

K pátku se vrátíme ještě v jiném příspěvku a skočíme rovnou na sobotu. Tu jsme měli jako „sanitární“ i sportovní. Ráno jsme si museli pořádně uklidit v chatkách, vytahat z pod postelí všechny (nechtěně? ;-) ) zapadané obaly od kokin i roztřídit čisté a špinavé prádlo. Potom jsme začali se sportem. Nebelvír šel jako první na skákací boty a ostatní tři oddíly závodily v bazénu. Vyznamenal se hlavně Oliver, který přeplaval zdravotníka Jirku. Ale za plavecké výkony bylo oceněno víc šikovných táborníků. Přidali si na svůj hřebík další zlatou podložku (za zlobení je černá).

Po obědě vedoucí natahali v lese nízké lanové překážky, na kterých jsme se také prostřídali. Zmijozel, Havraspár a Mrzimor si zablbli na botách (mladší koukali). Budou z toho fotky! Když nám pan Petr vysvětil, jak máme držet tělo a pohybovat se a vyzkoušel naši stabilitu, oblékli jsme helmy a chrániče a mohli chodit po celém hřišti. Nejdéle to vydrželo Karličce, Anet, Markét, Adamovi L., Jirkovi, Filipovi a Vojtovi. Syn provozovatele této atrakce předváděl i salta!

A protože máme na táboře opět hodně fotbalistů a od přátelského utkání s Brňáky jsme se dožadovali hraní fotbalu, rozehráli jsme si mezioddílový fotbalový turnaj. Vítěz zatím není, zbývá dohrát poslední dva zápasy. Hrály i holky!

P. S. Stejně ale letos vede vodní pólo, které starší kluci a fotbalisti hrají každé odpoledne v menším bazénu. S velkým nasazením! :-) Koupat se chodíme každý den, ty bazény jsou v letošním parném létě opravdu poklad!

Slunečné a pohodové dny templšýnské

První dny utekly hodně rychle. Najednou tu bylo úterý – odpočinkový den. To je třetí nebo čtvrtý den po příjezdu, kdy vedoucí poznají na dětech únavu ze změny režimu, čerstvého vzduchu i velké míry aktivit a dojmů.

Den jsme zahájili ještě rozcvičkou, a to v bazénu! Všichni vedoucí do jednoho stáli po zaznění budící sirény před chatkami v plavkách a my nevěřili, že to myslí vážně. Mysleli. Části se z nás se tento Zobův nápad líbil, překvapili jsme a ve velkém počtu vběhli na chvilku do vody, která byla nakonec teplejší, než se zdála. Jiřka pochválila hlavně velké holky – Míšu a Elišku. Od holek čekala naopak reptání. Zato velcí chlapci se moc nevyznamenali a omočili sotva kotníky. Však je uvidíte na fotkách, hrdiny! ;-)

Špatně se hned poránu udělalo Marťasovi, který zůstal celé dopoledne spát na marodce, a ostatní obcházeli ve skupinách „výuku“ v Bradavicích. U „profesorky“ Monči se učili psát perem a inkoustem a měli možnost vyrobit a poslat domů vlastní pohlednici, jinde hráli kouzelné piškvorky, bystřili sluch u hry se zavázanýma očima a nacvičovali předtančení pro večerní Školní ples (diskotéku) pod vedením Ádi. Vedoucí se do jednoho shodli, že za tanec budou nejvíce odměněni Zmijozelští, kteří se jediní „neštítili“ párovat kluk-holka. Tanečníky máme na videu a po táboře budou tanečky ke shlédnutí na youtube kanále 7 DNÍ.

Přestože byl odpočinkový den, v poledním klidu si mikulovští borci zahráli krátký fotbalový zápas s brněnským táborem, který kempuje ve druhé polovině areálu. Proti našim neměli vůbec šanci a „vyklepli“ jsme je 8-11:1 (informace se liší :-)). Mikulovská reprezentace se bez zásahu vedoucích sama ustrojila do modré, diváci vymýšleli a provolávali pokřiky. No a ten jeden gól, co jsme dostali, byl Lukyho vlastňák. Kromě zkušených borců Vojty, Vítka, Davida H., Viktora atd. si zahráli nakonec taky bratři Matěj a Franta.

Horké odpoledne jsme z části strávili opět u bazénů. Tentokrát se koupalo mnohem víc lidí než ráno. A někteří si odnesli na hlavě „značku blbosti“, když navzdory pokynům vedoucích, jak se mají ve kterém bazénu chovat, skákali šipku do brouzdaliště s půlmetrem vody… Naštěstí nebyla ani krev, palici má zřejmě tento expert taky dost tvrdou, a ještě si „stěžoval“ vedoucímu Kubovi, že „ten beton ale nebyl moc tvrdý“… Omluvou budiž, že tento výtečník patří mezi nejmladší na táboře.

Po oddílech jsme si zašli také nakoupit mlsky, pití a ledňáčky do bufetu.

Před večeří šli někteří naši vedoucí trénovat volejbal. Brno je totiž vyzvalo na zápas ve volejbale – jako odvetu za fotbalovou porážku, a oni přijali. S ostatními jsme dostali další úkol v rámci celotáborové hry: za hodinu rozdělat oheň z mokrého dřeva, uvařit lektvar a vymyslet k němu legendu. Vedoucí hodnotili naše výtvory na večerním nástupu a byli více či méně zhnuseni. „Barva rybníku bahňáku, SMRAD jak bolavá noha, fuj, co to v tom plave?!“ – to jsou jen jejich vybrané komentáře. Nelíbily se jim naše chaluhy, bláto a vůbec všechny ingredience, které jsme namíchali. (Složení a příběhy si můžete přečíst v jiném příspěvku.) Nejlepší nakonec byli Zmojozel a Havraspár, druzí Mrzimorští a třetí kolej Nebelvír.

Na nástupu jsme tentokrát mnohem více chválili než trestali, a to hlavně fotbalisty i diváky. Ale snaživých a šikovných se našlo hodně. Večerní diskotéka byla prima a měli jsme slíbeno, že když rychle usneme, už nebude rozcvička. Snažili jsme se a potvrdil to i zápis noční hlídky – Lukyho P. a Ondry. Po 22.30 hod. už nikdo nekecal a necoural po venku. Jen přiběhli pro vedoucí, že se poblinkala Ilonka. Šla si umýt pusu a s úsměvem zase usnula. A tak skončil náš odpočinkový den, který se všem moc líbili (jen tři táborníci při hodnocení řekli, že se jim líbil tak napůl :-)).

Ve středu už jsme mohli zase fungovat na 100%. Jiřka na ranním nástupu zakázala vzájemné navštěvování v chatkách, protože se v nich všichni nechovali tak, jak by měli. Dvěma velkým slečnám se podařilo dokonce „otevřít“ dveře na straně pantů (i s kusem futer), nikoliv na straně kliky, až musel být povolán pan údržbář. Na chatky jsme taky museli vypsat jména obyvatel. Bohužel, i u takové záležitosti nám padají sprostá slova, za která se bude kloktat. Autorem nepublikovatelného výrazu, připsaného na jeden ze seznamů, je druhák Marťas…

Zápas ve volejbalu se odehrával opět v poledním klidu a Mikulovčáci usilovně svým vedoucím fandili. Po dvou velmi vyrovnaných hrách byl stav 1:1 a rozhodl až třetí zápas. Skórem 25:21 zvítězili nakonec Borisovci – Brňáci. Ale zadarmo jsme jim to nedali!!! :-) Tento rok je prvním zraněným hlavní vedoucí Jiřka, která si při srážce se spoluhráčkou zvrtla kotník. Ale to se rozchodí! ;-) 

Následovalo obvyklé koupání. Bazény si vysloveně užíváme a trávíme zde zatím každé odpoledne, dokud je hezky. Snad nám počasí vydrží. Na odpoledne je připravena KONEČNĚ bojovka (těšíme se od začátku tábora!) a večer deskové hry. Doufáme, že tento den zase skončí pohodově tak, jak začal.

P. S. Pro nás byla středa dnem svátečním – Jiřka nám dobila mobily!!! ;-) Zítra se Vám z výletu do „civilizace“ ozveme!

Nejde to :-(

Ahojte všichni doma!

Mamka Skrášková se ptala "furt nic?" a odpověď je, že bohužel NAFURT NIC. V minulých letech jsme se signálem docela rozmazlili a teď jsme bez něj jak bez ruky. Občas někdo zvládá i volat, ale hovory padají, případně se číslo začne vytáčet a pak najednou telefon ohluchne. S netem je to na tábořišti podobné. Chvíli tři čárky na jednom místě, za chvilku jedna nebo nic.

I napsání a odeslání jedné SMS zprávy trvá cca 15-20 minut, odeslat MMSku je na půl hodiny, než se vůbec někde najde a udrží dostatečně silný signál. Internet máme přes Vodafone "zub"... Takže nějaké zápisky dneska (Jiřka na noc v "civilizaci" - v Brně), možná část ještě zítra z Oslavan - celodenní výlet, ale slíbit napevno nemůžeme.

Zatím jsme všichni zdraví, v pohodě, když by něco, určitě bychom psali zprávu anebo vyjeli na signál (cca 7 km od tábora směr Ivančice). Stejně tak z Vaší strany SMSky přicházejí (se zpožděním), a snažíme se na ně reagovat hned, jak je zjistíme.

Zítra (ČT 18.7.) budou děti celý den na signálu - velcí výlet Mohelno (koupání, město), malí Permonium Oslavany. Proč takto a že je to fér se dozvíte později - pro velké je totiž na SO ještě připraveno překvapení, které ale není možné pro malé... Každopádně zítra by se Vám měli ozvat, mobily mají nabité ;-)

Pokřiky

Lev je naším pánem,

hada sežral málem.

Poletíme na koštěti,

však jsme ještě malé děti.

Zahrajem si famfrpál

a pak zaletíme na bradavický bál.

Gringottova banka je naše,

jsou v ní brašny plné zlaté kaše.

Azkaban je vězení,

je tam nekonečné běsnění.

Hlídají tam Mozkomoři

a všechno z vás vymoří.

Máme velkou víru

v sílu NEBELVÍRU!

My jsme borci z MRZIMORU,

pocházíme z dávných dob.

Přišli jsme k vám v míru, dobru,

nezbyde vám ani flok.

Máme v plánu vyhrát tento školní rok,

je to pro nás do života velký krok.

Za rok zase přijedeme,

pohár znovu vyhrajeme!

Modrá, bílá v té je síla,

havran výhry stále sbírá!

Pohár si nás zaslouží,

my jsme prostě nejlepší!

(Havraspár)

Zelená je naše barva,

z našich úst teď zazní pravda.

Zmijozel je kolej síly,

k cíli dostanem se vlastní pílí.

My se jen tak nevzdáváme,

školní pohár vyhrajeme!!!

(Zmijozel)

Jak si na tom táboře žijeme

Jste zvědaví? To my jsme byli první den taky. Kromě pár vedoucích, kteří Templštýn našli a mezi jinými místy vybrali, nikdo nevěděl, do čeho jdeme. Ale překvapil nás krásný udržovaný areál. Papírky kolem chatek sbírají brigádníci z kuchyně ráno, když ještě spíme, bazény mají nádhernou průzračnou vodu, všude je posečená tráva, nikde nečíhají žádné nástrahy a pár metrů přímo za chatkami teče řeka Jihlava. Občas po ní projedou vodáci, ale my jsme se ještě nebrodili a nesmíme sem chodit bez vedoucích – je docela divoká.

Chatky máme čtyřlůžkové jako vždy, ale tyhle jsou oproti dřívějším o metr na délku i metr na šířku větší, takže je to fajn a nemusíme se mačkat. Ubytovali jsme se tak, jak jsme si sami řekli, a Šárka ještě večer zkontrolovala, jestli všichni, kteří mají spát na spodní posteli, jak si přály maminky, spí dole – v pořádku! :-)

Už u kamenolomu na půli cesty mezi Hrubšicemi a táborem blbnul signál mobilů a když jsme se pěšky vydali (bez zavazadel, pro ně přijel pan majitel Gruntorád velkým autem) do tábořiště podél řeky, vypadalo to čím dál beznadějněji. Nakonec se sem tam podaří ulovit jednu-dvě čárky, postupně objevujeme místa, ale na volání to určitě není. Jiřka vzkazuje, že na mobil 7 DNÍ chodí občas SMSky, každý den telefon několikrát zapíná, takže kdyby se něco dělo, napište, kdo jste a co / koho potřebujete a ona se pokusí co nejdřív, jak si zprávu přečte, řešit. Na signál do civilizace půjdeme ve čtvrtek 18. 7., kolem poledne se budeme moct ozvat!!!

Při nástupu do autobusu jsme od Monči dostali zvací dopis do Bradavic, stejně jako Harry Potter. V něm byl i seznam sedmi věcí, které potřebujeme získat. První den jsme ještě nebyli rozdělení do oddílů a stejně jako v posledních letech jsme prošli sedmi stanovišti v Příčné ulici, kde jsme „nakupovali“ školní potřeby. Přitom jsme se seznámili s vedoucími a předvedli svou fyzickou zdatnost, obratnost, bystrost a tak, aby nás poznali a mohli večer rozhodnout, kdo bude s kým v „koleji“ (oddíle). Tedy vlastně ne vedoucí, ale moudrý mluvící klobouk, který měl kupodivu hlas zdravotníka Jirky. Do kolejí jsme byli rozdělováni až v neděli ráno po nástupu a hezky jsme to prožívali. Klobouk vyhověl i všem požadavkům od rodičů – hlavně u menších dětí – a velcí pochopili, že nemohou být dohromady v jednom oddíle, aby soutěžení proti sobě bylo férové. Proti rozhodnutí klobouku neprotestoval ani neslzičkoval letos nikdo ;-)

Koleje jsou čtyři, každá má čtrnáct „žáků“ a dva „profesory“, jen Zmijozel tři. Kdo je s kým se dozvíte v jiném příspěvku. Po rozdělení jsme strávili celé nedělní dopoledne seznamovacími a teambuildingovými hrami, protože i když je nás 56 dětí, skoro všichni se známe z dřívějška. Třicet sedm dětí už se 7 DNÍ na velkém táboře bylo, několik dalších známe z jiných akcí, a mezi vedoucími je letos nový jen Kuba – břeclavský skaut. Je to prima složení!

Dva velké modré bazény s průzračnou vodou přímo lákaly, byl pěkný pařák. Celotáborově jsme se  proto po výborném obědě vydali koupat a blbnout. Jirka nás natíral opalovacími krémy, které jsme dostali jako sponzorský dar od rodičů K. – děkujeme! Fotbalisti a floorbalisti nenechali míčky v klidu ani tady, využili malých branek u krajů bazénu a zahráli si vodní pólo. Poté, co předvedli, jak zvládají plavání, mohli pod dohledem vedoucích skotačit a potápět se v mělčí části bazénu i menší děti.

Oběd byl vážně dobrý – vaří tady výborně. I když někteří z nás nejí maso, jiní omáčky a 90% táborníků ani polévky (a vedoucí nám je nenutí), hlady netrpíme. Jen se snídaněmi je to „horší“, raději bychom nějakou šunku, sýr nebo párky a vajíčka, než pomazánky, ale i to se dá přežít. Holt nejsme ve čtyřhvězdičkovém hotelu ;-) K dopolední svačince jsme měli nektarinku, jablko, oplatek… A první dny jsme ještě mlsali z domácích zásob. V úterý půjdeme poprvé do bufetu na ledňáčky, brambůrky, kofolu a mají tady taky vlastní pohledy.

V neděli odpoledne jsme hráli první „lítací“, ale zároveň přemýšlecí hru. Jmenovala se Gringottova banka a museli jsme získat klíče k trezorům, abychom si vyzvedli uložené peníze. Banka skřetů je však zákeřná a tak jsme museli překonávat úkoly a nástrahy. Běhal sice každý sám, ale nakonec se body sečetly a zvítězila kolej Nebelvír, následoval Havraspár, Mrzimor a nakonec byl Zmijozel. Den jsme zakončili společnými hrami v koleji a vymýšlením pokřiků. Do karaf si tak koleje nasypaly první zářivé fazole – Nebelvír červené, Havraspár modré, Mrzimor žluté a Zmijozel zelené. To jsou naše barvy.

Tohoto dne byly také první pochvaly, první tresty i první slzičky, ale o nich později. Odměňování „studentů“ letos probíhá tak, že za pochvalu získají zlatý kroužek a za trest černý. Tyto kroužky navlékají na dřevěné „hrábě“, trčící bodliny, vždy ke svému jménu. Podle počtu zlatých a černých kroužků budou studenti na konci školního roku náležitě odměněni – anebo také potrestáni…  Kdo byl šikovný a kdo zlobil, to se taky dočtete v jiném článku.

Pondělní ráno jsme zahajovali rozcvičkou, jako vždy. Teda Jiřka slíbila, že když nebudeme dělat v noci neplechu a budeme chodit včas na nástupy, rozcvičky se zruší… Tak se snažíme. (Ještě netušíme, že v úterý ráno nás vedoucí hodlají vyhnat ven v plavkách a otužilci skočí i do bazénu! ;-) ) Jinak teda byli všichni pěkně protivní a zlí! Mračili se, odsekávali nám, komandovali a vůbec nemluvili normálně. Skoro všem se přes noc objevilo na krku „znamení zla“, někdo nám vedoucí zaklel!

Ranní nástup jsme zahajovali potleskem pro oslavence Lubora. Byl prvním, ale rozhodně ne posledním, kdo má letos na táboře narozeniny, a do oddílu si na oslavu odnesl pytel želé. V noci byla dvěma účastníkům zima, ale vyřešili to více oblečením. S tím, že jsou některé matrace tvrdší než jiné, bohužel nic nenaděláme.  Potom Jiřka poprosila, jestli bychom nemohli něco udělat, aby se z těch protivných lidí stali zase naši hodní a usměvaví vedoucí. A tak jsme hráli hru, kdy si oddíl musel zapamatovat na kousky rozdělené zaklínadlo, a odříkat celou formuli správně. Nejrychlejší byli studenti Mrzimoru, pak Havraspárští, Nebelvírší a nakonec Zmijozeláci, kde se snažilo jen pár jedinců. Nad rajskou s hovězím masem už jsme byli zase pohodovým táborem! :-)

Odpoledne jsme se rychle vykoupali a pak už přišly na řadu repelenty. Poprvé jsme jimi nestříkali do vzduchu před chatkou, abychom vyhubili stovky neškodných mušek, anebo po sobě navzájem (starší děti… radši nekomentovat ;-) ), ale na nohy. Klíšťat je kolem v lesích opravdu hodně a my vyráželi na průzkum! Cílem bylo jít hodinu jedním směrem, potom se vrátit a zakreslit do mapy, co jsme potkali. Nejhezčí mapu do večeře – včetně „zoomového přiblížení“ klády přes řeku, vyrobila kolej Mrzimor. Za tento výkon byla celá kolej pochválena a speciálně Vojta, který šel jediný vzpřímeně. No a vedoucí Zob, jistící své svěřence půl hodiny z ledové řeky, kde sahala voda až pod pás. Zatleskali jsme mu na nástupu!

S odměnami, ale i tresty, se už roztrhnul pytel. Druhý den…! Někteří vedoucí si myslí, že by se rodiče neměli dozvídat o prohřešcích svých ratolestí. Na druhou stranu – nikdy se nedozvíte všechno, co se tu děje a co se řeší během dne. To bychom se upsali ;-) Některé výtečníky už bolí nohy z neustálého dřepování za přítomnost různých zvířat ve slovníku. Nebo za drobnější neposlušnost, odmlouvání, dělání nepořádku... Vedoucí si umí poradit. Velké tresty, z nástupu, jsou ovšem jiná. Třístupňový systém napomenutí – trest – opakovaný trest může vést až k vyloučení z tábora. Tady může vedoucím pomoct i promluvení do duše ze strany rodičů, kteří nejlépe znají své dítko a mají různé páky ;-)

Po večerním nástupu jsme hráli hry v kruhu – celý tábor dohromady. Připravila je pro nás Ája a dobře jsme se bavili! Potom jsme ještě byli rozdělení na malé a velké, abychom formou hry procvičili morseovku, než se setmí. Na plížící hru tmou na louce za táborem jsme si nesměli vzít baterky a museli jsme se chovat tiše. V poli u svíček ležely lístečky s čísly a my museli brát pokud možno co nejvyšší čísla. Kdo dělal hluk nebo běhal, toho přepadly „zlé myšlenky“ – vedoucí s baterkami, a musel lístečky vracet. Spát jsme mohli jít až o půl jedenácté! A ráno se dozvíme, kdo vyhrál.

Tábor nás baví (za vedoucími přišel v neděli malinký Lukášek H., aby jim to řekl :-) :-) :-) ) a máme se dobře. Smutno zatím bylo jen Ríšovi, který říkal první den, že se „extrémně nudí“, ale teď už si našel kamarády, se kterými hraje v době volna karty, byl i pochválený a hry si užívá. Domů zatím jet nechce :-) A trošku posmutnila Lucinka H., se kterou si nikdo nepovídal, tak jí vedoucí našly kamarádky, Monča chodí číst chatce holčiček pohádky a zapojil se i velký brácha Matěj, který Lucince pomáhá. Oba jsou na táboře poprvé a my všichni si přejeme, aby tu s námi vydrželi až do konce a užívali si to. Moc hezky a kamarádsky se k malým holčičkám chovají taky holky z druhého oddílu – Zmijozelu. Při společném sprchování jim umyly vlásky. A vůbec jsme moc fajn parta – malí, velcí i největší dohromady!

Rozdělení do oddílů - "kolejí"

1. oddíl - Nebelvír

vedoucí: Šárka Šubová
instruktorka: Adéla Šmidová

Denis
Matěj H.
Radim
Lukáš M.
Matyáš S.
Dany
Jakub Š.
David S.
Vašek
Adéla
Viktorka
Anička
Karolínka
Anežka

2. oddíl - Zmijozel
vedoucí_ Monča Hlavačková
instruktoři: Ája Gattinger, Pepa Studénka

David Š.

Patrik

Adam L.

David H.

Adam Š.

Oliver

Jonáš K.

Martin

Lukáš H.

Aneta

Markéta P.

Nikol

Monička

Lucinka H.

3. oddíl - Havraspár
vedoucí: Kuba Gajdušek
instruktorka: Terka Vajdíková

Kryštof

Jirka

Vítek

Lukáš P.

Kubík S.

Ondra

Dominik

Matyáš Č.

František

Míša

Maruška

Katka

Karla

Lucinka Š.

4. oddíl - Mrzimor
vedoucí: Ondřej Zobač
instruktorka: Kika Liďáková

Viktor

Jarek

Kuba F.

Vojta

Lubor

Jonáš S.

Matěj P.

Filip

Ríša

Tereza

Eliška

Hanka

Markéta D.

Ilonka

Obsah tajemné obálky u busu

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitel: Albus Brumbál

              (nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar.,

               Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun,

               Mezinárodní sdružení kouzelníků)

Vážený pane …………… ,

s potěšením Vám oznamujeme,

že ve Škole čar a kouzel

v Bradavicích počítáme se

studijním místem pro Vás.

V příloze Vám zasíláme

seznam všech potřebných

vybavení.

Školní rok začíná 14. července.

Se srdečným pozdravem

                                                                         Minerva McGonagallová

                  zástupkyně ředitele

Příloha

Seznam: hůlka

        hábit

        koště

        žába, kočka nebo sova

        knihy

        kotlíky

        lektvary

INFORMACE K LT TEMPLŠTÝN

Termín: 13. – 26. 7. 2013
Odjezd v sobotu v 10.00 hodin od Lidlu v Mikulově – SRAZ V 9.30 HODIN!
Návrat v pátek kolem 11.30 hodin k Lidlu v Mikulově
 
Místo: Templštýn, Ivančice (http://www.letnistredisko.brnensko.com), chatky
 
Celotáborová hra: Harry Potter
 
Hlavní vedoucí: Mgr. Jiřina Falková

Zdravotník: Jiří Ilgner
 
Vedoucí a instruktoři:

1. oddíl - Šárka Šubová + Áďa Šmidová
2. oddíl - Monika Hlavačková + Alex Gattinger + Pepa Studénka
3. oddíl - Kuba Gajdušek + Terka Vajdíková
4. oddíl - Ondra Zobač + Kristýna Liďáková

(Simon Janiš a David Březina nemohou bohužel jet z pracovních důvodů.)

TÁBOROVÁ ADMINISTRATIVA: 

Při odjezdu: 
- Čestné prohlášení rodičů o bezinfekčnosti dítěte (podepisuje se až na místě!)
- originál kartičku pojišťovny + léky

Další informace najdete na www.7dni-mikulov.cz / Letní tábor. 

KONTAKT NA LT TEMPLŠTÝN

ADRESA NA LT:

Letní tábor 7 DNÍ
Jméno dítěte
Areál pod Templštýnem
Hrubšice 19
664 91 Ivančice

(nutno nadepsat, že je dítě z tábora 7 DNÍ, v areálu bude současně probíhat více akcí!)

KONTAKT NA TÁBOR:

V tábořišti NENÍ TÉMĚŘ VŮBEC SIGNÁL (zejména O2 a T-mobile)! Telefon vedoucích 721 856 920 bude stále zapnutý, ale nemůžeme slíbit, že se dovoláte. Pište raději SMS zprávy, budeme se snažit chodit pravidelně alespoň 1x za dva dny na signál (mimo údolí). V případě nutnosti budeme volat ze soukromých telefonů (Vodafone má jakž takž signál u záchodů...).

DĚTI MAJÍ ZAKÁZANÉ NOSIT MOBILY NA PROGRAM STEJNĚ JAKO OPOUŠTĚT TÁBOŘIŠTĚ A HLEDAT SIGNÁL PO SKALÁCH! Ale pokud půjdeme mimo tábořiště, vedoucí jim budou povolovat vzít mobil a umožní zavolat nebo napsat domů, bude to však nepravidelně.

Ze stejného důvodu nemůžeme slíbit pravidelné příspěvky na táborovém blogu, na které jste si zvykli v minulých letech. Budeme se snažit aspoň občas, jestli to půjde...

Jiřka