Jak si na tom táboře žijeme

Jste zvědaví? To my jsme byli první den taky. Kromě pár vedoucích, kteří Templštýn našli a mezi jinými místy vybrali, nikdo nevěděl, do čeho jdeme. Ale překvapil nás krásný udržovaný areál. Papírky kolem chatek sbírají brigádníci z kuchyně ráno, když ještě spíme, bazény mají nádhernou průzračnou vodu, všude je posečená tráva, nikde nečíhají žádné nástrahy a pár metrů přímo za chatkami teče řeka Jihlava. Občas po ní projedou vodáci, ale my jsme se ještě nebrodili a nesmíme sem chodit bez vedoucích – je docela divoká.

Chatky máme čtyřlůžkové jako vždy, ale tyhle jsou oproti dřívějším o metr na délku i metr na šířku větší, takže je to fajn a nemusíme se mačkat. Ubytovali jsme se tak, jak jsme si sami řekli, a Šárka ještě večer zkontrolovala, jestli všichni, kteří mají spát na spodní posteli, jak si přály maminky, spí dole – v pořádku! :-)

Už u kamenolomu na půli cesty mezi Hrubšicemi a táborem blbnul signál mobilů a když jsme se pěšky vydali (bez zavazadel, pro ně přijel pan majitel Gruntorád velkým autem) do tábořiště podél řeky, vypadalo to čím dál beznadějněji. Nakonec se sem tam podaří ulovit jednu-dvě čárky, postupně objevujeme místa, ale na volání to určitě není. Jiřka vzkazuje, že na mobil 7 DNÍ chodí občas SMSky, každý den telefon několikrát zapíná, takže kdyby se něco dělo, napište, kdo jste a co / koho potřebujete a ona se pokusí co nejdřív, jak si zprávu přečte, řešit. Na signál do civilizace půjdeme ve čtvrtek 18. 7., kolem poledne se budeme moct ozvat!!!

Při nástupu do autobusu jsme od Monči dostali zvací dopis do Bradavic, stejně jako Harry Potter. V něm byl i seznam sedmi věcí, které potřebujeme získat. První den jsme ještě nebyli rozdělení do oddílů a stejně jako v posledních letech jsme prošli sedmi stanovišti v Příčné ulici, kde jsme „nakupovali“ školní potřeby. Přitom jsme se seznámili s vedoucími a předvedli svou fyzickou zdatnost, obratnost, bystrost a tak, aby nás poznali a mohli večer rozhodnout, kdo bude s kým v „koleji“ (oddíle). Tedy vlastně ne vedoucí, ale moudrý mluvící klobouk, který měl kupodivu hlas zdravotníka Jirky. Do kolejí jsme byli rozdělováni až v neděli ráno po nástupu a hezky jsme to prožívali. Klobouk vyhověl i všem požadavkům od rodičů – hlavně u menších dětí – a velcí pochopili, že nemohou být dohromady v jednom oddíle, aby soutěžení proti sobě bylo férové. Proti rozhodnutí klobouku neprotestoval ani neslzičkoval letos nikdo ;-)

Koleje jsou čtyři, každá má čtrnáct „žáků“ a dva „profesory“, jen Zmijozel tři. Kdo je s kým se dozvíte v jiném příspěvku. Po rozdělení jsme strávili celé nedělní dopoledne seznamovacími a teambuildingovými hrami, protože i když je nás 56 dětí, skoro všichni se známe z dřívějška. Třicet sedm dětí už se 7 DNÍ na velkém táboře bylo, několik dalších známe z jiných akcí, a mezi vedoucími je letos nový jen Kuba – břeclavský skaut. Je to prima složení!

Dva velké modré bazény s průzračnou vodou přímo lákaly, byl pěkný pařák. Celotáborově jsme se  proto po výborném obědě vydali koupat a blbnout. Jirka nás natíral opalovacími krémy, které jsme dostali jako sponzorský dar od rodičů K. – děkujeme! Fotbalisti a floorbalisti nenechali míčky v klidu ani tady, využili malých branek u krajů bazénu a zahráli si vodní pólo. Poté, co předvedli, jak zvládají plavání, mohli pod dohledem vedoucích skotačit a potápět se v mělčí části bazénu i menší děti.

Oběd byl vážně dobrý – vaří tady výborně. I když někteří z nás nejí maso, jiní omáčky a 90% táborníků ani polévky (a vedoucí nám je nenutí), hlady netrpíme. Jen se snídaněmi je to „horší“, raději bychom nějakou šunku, sýr nebo párky a vajíčka, než pomazánky, ale i to se dá přežít. Holt nejsme ve čtyřhvězdičkovém hotelu ;-) K dopolední svačince jsme měli nektarinku, jablko, oplatek… A první dny jsme ještě mlsali z domácích zásob. V úterý půjdeme poprvé do bufetu na ledňáčky, brambůrky, kofolu a mají tady taky vlastní pohledy.

V neděli odpoledne jsme hráli první „lítací“, ale zároveň přemýšlecí hru. Jmenovala se Gringottova banka a museli jsme získat klíče k trezorům, abychom si vyzvedli uložené peníze. Banka skřetů je však zákeřná a tak jsme museli překonávat úkoly a nástrahy. Běhal sice každý sám, ale nakonec se body sečetly a zvítězila kolej Nebelvír, následoval Havraspár, Mrzimor a nakonec byl Zmijozel. Den jsme zakončili společnými hrami v koleji a vymýšlením pokřiků. Do karaf si tak koleje nasypaly první zářivé fazole – Nebelvír červené, Havraspár modré, Mrzimor žluté a Zmijozel zelené. To jsou naše barvy.

Tohoto dne byly také první pochvaly, první tresty i první slzičky, ale o nich později. Odměňování „studentů“ letos probíhá tak, že za pochvalu získají zlatý kroužek a za trest černý. Tyto kroužky navlékají na dřevěné „hrábě“, trčící bodliny, vždy ke svému jménu. Podle počtu zlatých a černých kroužků budou studenti na konci školního roku náležitě odměněni – anebo také potrestáni…  Kdo byl šikovný a kdo zlobil, to se taky dočtete v jiném článku.

Pondělní ráno jsme zahajovali rozcvičkou, jako vždy. Teda Jiřka slíbila, že když nebudeme dělat v noci neplechu a budeme chodit včas na nástupy, rozcvičky se zruší… Tak se snažíme. (Ještě netušíme, že v úterý ráno nás vedoucí hodlají vyhnat ven v plavkách a otužilci skočí i do bazénu! ;-) ) Jinak teda byli všichni pěkně protivní a zlí! Mračili se, odsekávali nám, komandovali a vůbec nemluvili normálně. Skoro všem se přes noc objevilo na krku „znamení zla“, někdo nám vedoucí zaklel!

Ranní nástup jsme zahajovali potleskem pro oslavence Lubora. Byl prvním, ale rozhodně ne posledním, kdo má letos na táboře narozeniny, a do oddílu si na oslavu odnesl pytel želé. V noci byla dvěma účastníkům zima, ale vyřešili to více oblečením. S tím, že jsou některé matrace tvrdší než jiné, bohužel nic nenaděláme.  Potom Jiřka poprosila, jestli bychom nemohli něco udělat, aby se z těch protivných lidí stali zase naši hodní a usměvaví vedoucí. A tak jsme hráli hru, kdy si oddíl musel zapamatovat na kousky rozdělené zaklínadlo, a odříkat celou formuli správně. Nejrychlejší byli studenti Mrzimoru, pak Havraspárští, Nebelvírší a nakonec Zmijozeláci, kde se snažilo jen pár jedinců. Nad rajskou s hovězím masem už jsme byli zase pohodovým táborem! :-)

Odpoledne jsme se rychle vykoupali a pak už přišly na řadu repelenty. Poprvé jsme jimi nestříkali do vzduchu před chatkou, abychom vyhubili stovky neškodných mušek, anebo po sobě navzájem (starší děti… radši nekomentovat ;-) ), ale na nohy. Klíšťat je kolem v lesích opravdu hodně a my vyráželi na průzkum! Cílem bylo jít hodinu jedním směrem, potom se vrátit a zakreslit do mapy, co jsme potkali. Nejhezčí mapu do večeře – včetně „zoomového přiblížení“ klády přes řeku, vyrobila kolej Mrzimor. Za tento výkon byla celá kolej pochválena a speciálně Vojta, který šel jediný vzpřímeně. No a vedoucí Zob, jistící své svěřence půl hodiny z ledové řeky, kde sahala voda až pod pás. Zatleskali jsme mu na nástupu!

S odměnami, ale i tresty, se už roztrhnul pytel. Druhý den…! Někteří vedoucí si myslí, že by se rodiče neměli dozvídat o prohřešcích svých ratolestí. Na druhou stranu – nikdy se nedozvíte všechno, co se tu děje a co se řeší během dne. To bychom se upsali ;-) Některé výtečníky už bolí nohy z neustálého dřepování za přítomnost různých zvířat ve slovníku. Nebo za drobnější neposlušnost, odmlouvání, dělání nepořádku... Vedoucí si umí poradit. Velké tresty, z nástupu, jsou ovšem jiná. Třístupňový systém napomenutí – trest – opakovaný trest může vést až k vyloučení z tábora. Tady může vedoucím pomoct i promluvení do duše ze strany rodičů, kteří nejlépe znají své dítko a mají různé páky ;-)

Po večerním nástupu jsme hráli hry v kruhu – celý tábor dohromady. Připravila je pro nás Ája a dobře jsme se bavili! Potom jsme ještě byli rozdělení na malé a velké, abychom formou hry procvičili morseovku, než se setmí. Na plížící hru tmou na louce za táborem jsme si nesměli vzít baterky a museli jsme se chovat tiše. V poli u svíček ležely lístečky s čísly a my museli brát pokud možno co nejvyšší čísla. Kdo dělal hluk nebo běhal, toho přepadly „zlé myšlenky“ – vedoucí s baterkami, a musel lístečky vracet. Spát jsme mohli jít až o půl jedenácté! A ráno se dozvíme, kdo vyhrál.

Tábor nás baví (za vedoucími přišel v neděli malinký Lukášek H., aby jim to řekl :-) :-) :-) ) a máme se dobře. Smutno zatím bylo jen Ríšovi, který říkal první den, že se „extrémně nudí“, ale teď už si našel kamarády, se kterými hraje v době volna karty, byl i pochválený a hry si užívá. Domů zatím jet nechce :-) A trošku posmutnila Lucinka H., se kterou si nikdo nepovídal, tak jí vedoucí našly kamarádky, Monča chodí číst chatce holčiček pohádky a zapojil se i velký brácha Matěj, který Lucince pomáhá. Oba jsou na táboře poprvé a my všichni si přejeme, aby tu s námi vydrželi až do konce a užívali si to. Moc hezky a kamarádsky se k malým holčičkám chovají taky holky z druhého oddílu – Zmijozelu. Při společném sprchování jim umyly vlásky. A vůbec jsme moc fajn parta – malí, velcí i největší dohromady!