Cesta za pokladem (poslední den)

Je neuvěřitelné, jak ten čas na moři letí! Najednou je čtvrtek, poslední den před návratem domů, a nás čekají poslední hry, hodnocení tábora a vedoucích, balení, rozlučkový táborák… Máme už taky všechny ústřižky mapy, vedoucí nás k pokladu. Zbývá však překonat záludné překážky… A vítěz bude jen jeden!

V noci nás přepadli piráti, kteří si také dlouho brousí zuby na poklad. Chtěli nám vzít mapu, ale my jsme se nedali, tak nám zapálili plachty. Nás už nic nezastaví! Dopoledne jsme si vyrobili během hodiny vory, na kterých jsme museli transportovat postupně všechny členy posádky na bezpečný ostrov (slalom mezi kužely, přelézt lano, podlézt lano, obejít stromky, překročit kládu, přenést nad „bezednou propastí“ – lehátkem). Kdo skončil na zemi, byl utopen.

Nejrychleji a s komplet všemi členy se na ostrově radovali námořníci Calypso, kteří tím pádem mohli na odpolední závěrečnou etapu vyrazit jako první s dost velkým předstihem. Druzí se doplácali námořníci z Blackwolf, ačkoliv s vypětím sil a mají čtyři utopené. Odpoledne vyrazili deset minut po první skupině. Posádce Poseidonu se bohužel vor rozpadl už cestou a jejich bilance není slavná. Čtyři mrtví, tři na ostrově, zbytek uvízl na startu… Tato posádka mohla odpoledne vyrazit až jako poslední s patnáctiminutovým odstupem od druhých. Celkovým pořadím ale mohou ještě zamávat soutěžní úkoly na trase!

Svačinová vsuvka: Posádka málem uspořádala vzpouru – nikdo nechce čokoládový pundink, všichni se perou o pár kousků vanilkových. Mates H. dokonce uzavřel velmi výhodný obchod, a to že všem vedoucím vynese před odjezdem v pátek ráno odpadkové koše ;-)

Erik se ptá malé Terezky: „A Terezko, ty pojedeš příští rok?“

Terezka přikyvuje.

Erik: „Tak se tady uvidíme!“

:-)

Nemyslete si, že získat poklad bylo zadarmo. Ze základny jsme vyráželi po posádkách jen pod velením kadetů-juniorů a naše první cesta vedla brodem přes řeku za jídelnou. Potom do strmého kopce přes dvě strže a dvě rozcestí, na nichž jsme museli plnit další úkoly, abychom se vyšplhali na samotný hrad Templštýn. Tam jsme našli označené místo a začali kopat. Místo vysněného zlata nás však čekala zrada! Nápis: „Poklad najdeš na dně!“

Monča s Jiřkou zažily perné chvilky, když se snažily před naším příchodem dostat v táboře vodotěsné vaky na dno bazénu :-). I s kameny pořád plavaly, takže musely na kolečkách přivézt obrovské šutry a teprve potom jeden za druhým vaky zabublaly a potopily se. Krátce nato přiběhla první skupina – Calypso. Kuba S. zouval boty už při běhu a vrhl se do vody, aby poklad vytáhnul. Poklad si potom jásající tým rozdělil a ihned zkonzumoval (kokina, kokina, kokina! :-) ). S nevelkým časovým odstupem se přiřítili námořníci z Blackwolfu, za které lovil Vojta. Oba týmy stihly večeři, jen Poseidoni doběhli až po osmnácté hodině, téměř třičtvrtě hodiny po prvních. Avšak i na ně zbyl na dně jeden pytel s pokladem a na břeh ho vytáhl velký Lukáš (a dostali i večeři!).

Poslední večerní nástup se nesl v duchu hodnocení a chválení. Vedoucí vyhodnotili nejlepší kajuty, o tom máme samostatný článek. Také admirál odměnil nejlepší zpravodaje a ilustrátory ze života na moři. Články některých z nich se tady ještě také objeví, protože opravdu stojí za to! Z těch nej: Markét, Kuba S., Barča a Klárka, Luke P., Adélka a Vojta, Dany a Oli… A z obrázků jednoznačně nejpromakanější Lukáškův, protože v sedmi letech nakreslil nejen loď s posádkou a vlajkami, ale také s bohatým životem v podpalubí :-) Odměněno bylo však mnohem víc námořníků, kteří si dali na splnění úkolu záležet.

Večer patřil tradičnímu závěrečnému táboráku „s neomezenou večerkou“ (do půlnoci :-) ). Pekli jsme hady z těsta nad ohněm, zpívali s kytarou, objímali plyšové medvídky, které jsme dostali všichni na památku (vedoucí děkují za věnování dvou beden plyšáků mamince P.!). Každý si ale mohl odnést i jiné drobnosti na památku. K odměňování táborníků vedoucí přistupovali podle celkového množství získaných pochval, a to v následujícím pořadí (v závorce celkový počet pochval po odečtení eventuálních minusových bodů za tresty):

1. Kuba S. + Vojta Š. (14)

2. Patrik M. (13)

3. Monička S. (12)

4. Dany S. (10)

5. Mates P. + Oli (9)

6. Lucka + Maty S. + Adam S. + Adéla S. + Anet K. + Mates H. + Markétka D. + Jony S.(8)

7. Michalka B. + Barča G. + Franta P. + Markéta P. + Erik R. + Davídek S. (7)

8. Luky H. + Karolínka M. + Luke P. + Terezka S. (6)

9. Karel D. + Vašek J. + Kryštof K. (5)

10. Tonda B. + Verča K. + Jonáš K. + Šimon K. + Marek R. + Terka S. (4)

11. Kristýnka Č. + Viki D. + Klárka H. + Kubík K. + Honzík S. (3)

12. Robinek J. (2)

13. Radovan F. + David K. + David Š. (1)

14. Andrej Č. + Patrik Š. (0)

15. Tomáš B. (-1)

Posádka lodi Morgan měla vlastní bodování prostřednictvím výzev, a nakonec taky vlastní vyhodnocení. Kapitáni sice měli nachystané stejné barevné >crazy< 8 GB flashky pro všechny, ale usoudili, že ne všichni starší námořníci si je za svůj přístup zaslouží. Také ne všichni byli přizváni ke členství v Klubu instruktorů 7 DNÍ…

Zdá se, že nám až na pár ztracených plavek, ručníků, mikin, trenek a ponožek (ale snad všechny „vyplavou“ doma!) dopadl tábor dobře! Podle ohlasů z hodnocení jsou námořníci spokojení, rodiče snad také… A snad se se všemi setkáme příští rok zas!

S pozdravem za táborový tým

kronikář flotily

Jiřka

Ztráty a nálezy

Majitelé se mohou přihlásit od pondělka 28. 7. na telefonu 721 856 920 nebo e-mailem na predseda@7dni-mikulov.cz .

Víc ztrát a nálezů neevidujeme...

Bodování

Neuvěřitelné! Co tábor táborem stojí, vedoucí si nepamatují, že by v bodování čistoty kajut vyhráli kluci!!! :-) Standardně si drželi vysokou laťku v uklizenosti! A i když měli jen jednou „čisťouše“, chobotnici Blanku, která se mnohem častěji ubytovávala u holek, ty poslední den zaváhaly a jen těsně prohrály.

1. místo (105,5 bodu) – kajuta 19 – Franta, David K., Šimon a Mates P.!
2. místo (105 bodů) – kajuta 31 – Viki, Terča, Bára
3. místo (98,5 bodu) – kajuta 29 – Monička, Terezka, Karolínka, Markétka D.

Čtvrté místo bylo už s patnáctibodovým odstupem níž, proto odměny dostaly tyhle tři nejlepší chatky :-) Aby se rodiče mohli pokochat bodováním, přikládáme přehlednou tabulku ;-)

  

 Poklikáním na obrázek ho můžete ve většině prohlížečů zvětšit!

P. S. Kajuty kapitánů se (raději) vážně nebodují… V pracovním poklusu 7.30 – 23.30, kdy obvykle končí porady a příprava programu na další den, odhazují své svršky, boty, kosmetiku, ručníky, spacáky tak, že by „letečák“ museli mít obden ;-)

Informace k příjezdu

Zdravíme příbuzné námořníků!

Slavnostní příjezd členů posádek, kteří přežili všechny nástrahy moře i tropických ostrovů, se uskuteční v pátek 3. ledna L. P. 1800 (25. července) kolem 11.15-11.30 a.m. k LIDLu v Mikulově. (Pohořelice mezi 11.00 až 11.15 a.m. u COOPu, vyzvednutí ostatních přímo v tábořišti v 9.00 a.m.).

Každý námořník poveze ve své batožině nejen odměnu za věrné služby v námořnictvu, ale také obálku s velmi důležitými dokumenty, které musí předat pověřeným osobám (kartička pojišťovny, lékařský posudek – platí rok, můžete ho použít na další tábor nebo školu v přírodě!). Je to jejich poslední úkol! :-)

Zaznamenané nálezy, ke kterým se během plavby nikdo nepřihlásil, ale prokazatelně byly vytěženy na území, kde operovaly naše posádky, budou po návratu nafoceny a zde vystaveny. Zájemci se mohou hlásit od 28. 7. na telefonu 721 856 920 nebo e-mailu predseda@7dni-mikulov.cz . Za obsah zavazadel z plavby přivezených nijak neručíme, námořníci se naučili mnoha dovednostem, mimo jiné i pašování :-) Reklamace záměn však přijímáme na výše uvedených kontaktech (pokud něco není Vaše anebo naopak po něčem pátráte), pokusíme se věc vyřešit s rodiči ostatních spolubydlících z kajut!

Fotky a videa vrchní velení zpracuje do cca týdne od návratu a umístí do následujících galerií:

Foto: http://sedmdni.rajce.idnes.cz/

Video: http://www.youtube.com/user/sedmdni

Děkujeme za Vaši přízeň a materiální i psychickou podporu v nelehké službě! :-)

Na ostrově Vanua Levu L. P. 1799

Admirál flotily Jiřka v. r.

Den Morganů

My víme, že Vás doma to mrzí, taky kapitáni a admirál jsou ze situace rozmrzelí, ale pádná ruka musela být a vydržet až do konce…Který naštěstí pro nás Morgany nastal dnes v poledne! (středa)

Ještě na dopolední hru v lese s názvem Tichá tiskárna jsme zůstali u posádek ostatních tří lodí. Za dobrý výkon byla pochválena Adélka a také celá posádka Poseidonu skončila na prvním místě, protože na rozdíl od jiných posádek nešidila a nevynechávala v předávání „tiché pošty“ některé slabší členy. I jejich „kopie“ předlohy byla nejpřesnější. Jinak jsme se navzdory předpovědi počasí a včerejší večerní „mlze“ (páře z lesů), která pokryla celé údolí, probudili do krásného modrého a slunečného dne. Doufali jsme, že už vydrží až do konce!

Také dnes po poledním klidu jsme si skočili do bazénů a Morgani, kterým už kapitáni vrátili vlajku i místo ke stání na nástupech, odmítli účast na skupinové výzvě. Přitom měli jen přeplout na nafukovacím lehátku přes bazén – sice v oblečení a botách, ale jak vzápětí dokázali Vojta i podstatně těžší Jiřka, téměř by se nenamočili a boty by zůstaly suché úplně… Někteří byli na ty druhé naštvaní. A to nebylo to nejhorší, co námořníky „čtverky“ čekalo!

Odpolední hru s názvem Admirálův požadavek rozehnala další velmi rychlá a vydatná průtrž mračen. Pršely tak husté provazy deště, že se ani nedají popsat, a soutěžili jsme, kdo má větší rybník pod schody chatky. Stejný průběh jako oba dny předtím – přestalo během půl hodiny a zakrátko svítilo sluníčko. Mohli jsme začít běhat po stanovištích, která byla založená na náhodě – jaká padnou čísla na hrací kostce, a shánět pro admirála koření, tabák, rum a otroky. Nejúspěšnější byla posádka Calypso s 225 body, druhá posádka Blackwolf s 200 body, třetí Morgani se 175 body a bramboroví Poseidoni se 150 body. Podle výkonu posádky dostaly další útržky mapy a teď už musí tušit, že je to mapa s pokladem!

Před večeří se vydala skupina nejstarších plnit další, tentokrát individuální výzvu. Už na pokyn, že mají Jiřku a Marťasa odvést k pásu kopřiv, někteří zezelenali. „Nééé, prosím, kopřivy nééé!“ Ale jóóó! Marťas vysvlékl tričko, utrhnul trs žahavek a začal se jimi švihat přes záda, paže, břicho, nohy… Čelisti padaly. Výzva spočívala v tom, že se Morgani vlastní rukou „poprdlí“ na lýtkách. Kupodivu to byly holky, kdo sice s trochou reptání, ale odhodlaně, začaly sbírat puchýřky. A kluci předváděli „ciráty“. Mates baletil v kopřivách, Vojta se několikrát rozbíhal proti nim, aby se obrátil a ještě se „psychicky připravoval“, a co vyváděl David… Radši no comment :-P Nakonec to dali všichni kromě Terky a velkého Patrika, oba se nezúčastnili ze zdravotních důvodů.

Kapitáni na své večerní poradě a poté i nástupu museli bohužel opět řešit Tomáše, který dál kluky na chatce bije, vyhrožuje jim, plive po zemi i po nich (i po vlastním bratrovi!), mluví sprostě, neposlouchá vedoucí… Je to stále dokola. Sterleď předchozího dne nepomohla, proto se admirál rozhodl pro podmíněné vyloučení. Burcovat poslední den před návratem domů babičku, aby si pro táborníka přijela, už nemá smysl. Trestem tedy bude vyloučení z her a táborového života po celý poslední a nejzajímavější den. Dle táborového řádu pořádající organizace nemusí jednou vyloučené dítě organizátor další rok přijmout… 

Večer ještě řádně sloužící námořníci zachraňovali z oceánu zásoby rýže, které nepozorný lodní kuchař hodil přes palubu s odpadky. Hra spočívala v tom, že na hřišti „plavaly“ kusy polystyrénových vycpávkových motýlků a námořníci je vybíhali sbírat čínskými hůlkami. Jak jinak, když jde o rýži! ;-) V době uzávěrky nebyly známy výsledky soutěžení, ale boj byl asi lítý vzhledem k řevu ze hřiště! Útržek mapy pokladu určitě získají všichni!

Morgany čekala poslední výzva tohoto dne. Měla být skupinová – náhradou za včerejšek, ale odvar ze lněného semínka, sice tuze zdravý a prospěšný na trávení, leč vzhledu slizovitě nevábného a vůně po houbách, se někteří zalekli. Skupina výzvu nepřijala, ale jednotlivci ano, a započítala se jim do předchozího dne. Paradoxně vypít tekutinu hlenovité konzistence se semínky na dně hrnku bylo pro mnohé těžším kalibrem než cokoliv předtím. Hlavně Vojta si zasloužil stejný potlesk jako Markéta na lanech nebo Viki za cvrčka. Můžete být doma hrdí na své velké námořníky, kteří letos pod Templštýnem zvládli překonat své hranice a v mnoha ohledech se zocelili!

Příspěvek z táborových novin

Doktor OČKO všechno vidí

Je v tom chaos, to je malér,

Mates H… má svůj harém.

Také Kryštof má dvě žáby

na chození by ho rády.

Cucky mucky u bazénu

Mates s Verčou špitají,

sednout sobě na kolínko,

svou láskou se netají.

Nesměle se uculují,

hází k sobě milá očka,

Kryštof je ten šťastný mladík

a Adélka prima kočka.

Brňačky tu klofly kluky,

v tom je háček, habaďůra,

Mikulovské hážou ksichty,

mezi nimi zrádná můra.

Milá je to kamarádka,

všechny k lásce ponouká,

sotva ruka ruku myje,

na klín se mu nasouká!

Kdyby na klín! Nestačí!

Mikinu si půjčí směle,

u bazénu skotačí,

na chlapeckém skončí těle!

(Jedna říká:)

„Nemyslete, vy potvory,

když v tom Brně bydlíte,

že nám kluky mikulovské

takhle tady sbalíte!

Lásku jsem vám domlouvala,

teď se mi to nelíbí,

jsem jediná hvězda jasná,

ostatní si políbí!“

Koho vlastně milují

a s kým by se muckat chtěli,

objímat se před spaním,

chlapci by si vybrat měli!

Kdo to slyší, ten se diví,

je to banda divoká.

Kdo se s kým dá dohromady

uvidíme do roka!

;-)

Pršelo a blejskalo se sedm neděl… (úterý)

Od ztroskotání na ostrově Vanua Levu dostávájí námořníci – trosečníci za odměnu kousky tajemné mapy. Zatím odhalili, že jde o mapu ostrova, ale co dál? Odplujeme? Nebo nás tady nakonec sní domorodci? Jaké zkoušky v přežití nás ještě čekají?!

Jedno je jisté. Posádky jsou prozatím stále v počtu 15-16, obohaceny o členy bývalé lodi Morgan. Ti sice řešili mezi sebou, přišli se vedoucím omluvit, ale jejich chování nadále nenasvědčuje tomu, že to myslí vážně. Dostali poslední možnost – poslední den, který rozhodne. Prozatím mohou plnit alespoň výzvy…

Dopoledne (úterý) jsme prošli zkouškami u domorodců. Museli jsme se naučit zapeklité básničky, abychom získali další kousky mapy. Nejlepší byli Poseidoni, druzí Calypso a třetí Blackwolf. Domorodci museli ale moc pochválit všechny námořníky, protože zvládli básničky a tudíž hru, nachystanou na celé dopoledne, za půl hodiny! :-)

Celý den si s námi hrálo počasí. Typický tropický ostrov – zataženo, horko, dusno, honící se bouře nad hlavou, občasné slejváky, občasné slunce… Vedoucí během oběda vymysleli rychle náhradní plán k odpolednímu odplutí, protože původně jsme měli se svými kapitány odejít až do večeře mimo tábor. I když Jiřka ráno zakázala koupání, déšť byl teplý a vedoucí nás ze srandy nechali ve dvě odpoledne nastoupit jako vždy v plavkách. A zrovna na krátko vysvitlo sluníčko! Voda byla po dešti skvělá, pochvalovali jsme si, a pak se tedy nachystali na výlet. Pro jistotu i s pláštěnkami…

… a než jsme zvedli kotvy, už začínalo v dálce bouřit. Přesto jsme uposlechli rozkaz a vypluli! Admirál věděl, že nás posílá „na jistou smrt“, avšak kapitáni s jeho rozhodnutím souhlasili, protože posádka přece není z cukru!

Jako první přiběhli o čtvrt hodiny zpět v největším lijáku Poseidoni, následovaní Calypsáky. Honem do chatek, převlékat a čekat. Z nedaleké kajuty zněla píseň „pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku náram náramnou…“ (zpíval Vojta) :-) Když průtrž mračen za dalších dvacet minut ustala a obloha lehce zmodrala, nakráčeli zpět hrdě námořníci z Blackwolfu. Dobrovolně i v tom největším dešti chtěli pochodovat, došli od tábora nejdál, ani ti nejmenší neremcali a promoknutí brali s úsměvem. To je posádka! Všichni dostali na nástupu pochvalu, včetně vedoucího Kuby a instruktorů Terky a Matesa!

Sice se začalo rozjasňovat, ale Monča už měla v jídelně připravené papíry, pastelky a kvíz z táborových zápisků. Nejdříve jsme psali a nebo kreslili reporty z této plavby, jak to vidíme my, a potom nám nejstarší přečetli šest zkrácených záznamů lodního kronikáře. Po posádkách jsme odpovídali na dvacet otázek z textu, co jsme si zapamatovali. Schválně, naši čtenáři, jak pozorně jste četli Vy? ;-)

1. Jak vedoucí tipovali, že budou znít první zprávy z tábora?
2. Jak nás nazval admirál při přivítání první den?
3. Kolik je dětí na táboře?
4. Jak se jmenovala hra, kdy jsme chodili za překupníky a podpláceli lodníka rumem?
5. Název města, ze kterého jsme vyplouvali.
6. Tichý oceán jedním cizím slovem.
7. Která posádka nedoluštila šifru v lese?
8. Kdo vyhrál v sázce nad Jiřkou ledňáček?
9. Která posádka se u hry s bednou pohádala?
10. Jaká byla nejkurióznější odpověď na otázku, co by si námořník vzal na cestu?
11. Kterému členu posádky šlo nejlépe vysílání s praporky?
12. Co znamená „trojnásobně slavnostní den“? Co se ten den dělo?
13. Kolik členů Morgenu udělalo rozcvičku v bazénu?
14. Jak se jmenovaly zvláštní stromy na havajských ostrovech, kvůli kterým jsme pletli lana?
15. Kolik kilometrů na výletě ušli malí a kolik velcí?
16. Co dostali naši nejmenší za splnění úkolů v Permoniu?
17. Jaký rok se blíží?
18. Kolik námořníků zemřelo při boji s počasím?
19. Jak se jmenuje ostrov, kde jsme ztroskotali?
20. Jaké číslo se skrývá v kódu „pendrek, sněhulák, poloviční sněhulák“?

Nejlépe odpovídali námořníci Poseidonu, kteří získali 19,5 bodu, hned za nimi s 19 body Calypso a třetí Blackwolfové měli 17 bodů – paráda!

Večerní nástup toho dne stojí za zmínku, byl totiž velmi zábavný pro celou posádku. Máme ten Silvestr, 31. 12. 1799, a místo ohňostroje létalo oblečení. Kajuta číslo 26 už nezvládla ukočírovat svůj nepořádek, vyfasovala třetí prase a čekal ji „letecký den“. Mužstvo skandovalo a tleskalo, došlo i na mexické vlny – zkrátka nic nepotěší víc jak cizí neštěstí. Malý Patrik byl zaražený, ale Tomáš s Tondou se smáli a Andrej přihlížel v davu. Místo večerního programu, námořnické zábavy (u hry Activity, kterou hrály tři věkové skupiny zvlášť), tihle „borci“ uklízeli celou chatku pod pádnou rukou admirála.

Kajuta 26 je ale výtečník vedle výtečníka. Neustálé napomínání, neposlouchání, nadávání si, sprostomluva, plivání po sobě, bití… Jeden si nechá od velkých nakukat, aby skočil z okna chatky ve výšce dvou metrů, druhý po večeři dělá stojky a uprostřed deště si jde k vedoucím půjčit balón na fotbal, třetí chodí žalovat, přitom sám provokuje, čtvrtý otravuje v chatce holky… To se chlapci našli! Tentokrát už ale Tomáš své chování ke kapitánům i spolubydlícím přehnal a vyfasoval trest největší – sterleď. Admirál mu odebral náramek námořníka a degradoval ho na suchozemskou krysu. Pokud se chování bude opakovat, hrozí vyloučení.

Abychom nekončili nevesele, ještě musíme pochválit námořníky za noční rychlohru – poplach. Kapitáni budili jednotlivé kajuty se slovy „vstávej, běží ti čas“ a úkolem bylo doběhnout ke světýlku na cestě a vrátit se zpět do postele. Za ukázkové vstávání a ještě i pomoc a podporu kamarádům z kajuty byli pochváleni: Mates P., Adam, Kubík K., Markétka, Jony+Maty+Dany+Oli, Kuba S., Monička, Michalka a z velkých Mates H., Kryštof, Luke P., Patrik M., Anet, Markét, Áda, Verča a Vojta. Dava Š. musel být naopak pokárán, protože se nechoval vhodně před mladšími námořníky z chatky a jako jediný ze starších vůbec neběžel. Nutno podotknout, že Dava více kecá než koná, a to i u plnění výzev posádky Morganů, takže ve čtvrtek dobrovolně pomůže Kubovi nachystat závěrečný táborák ;-)

Pochvaly a tresty 2

Lodní kronikář tráví letos hodně času mezi posádkou, organizuje i některé hry a všemožně se účastní námořnického života, takže nestíhá vypisovat pochvaly a tresty den po dni. Přinášíme proto jen stručnou informaci o stavu hodností v našich posádkách ke dni 31. 12. 1799 (úterý):

Suchozemská krysa (po degradaci):

-         Tomáš

Námořník – 1. stupeň (všichni poté, co byli přijati do námořnictva a dostali náramek)

Plachetník – 2. stupeň (získané nejméně tři pochvaly, které se nevyrušily žádným trestem):

-         Karel

-         Markétka

-         Mates H.

-         Lukýsek

-         Vašek

-         Anet

-         Jonáš K.

-         Franta

-         Markét

-         Adéla S.

-         Davídek S.

-         Terezka Sk.

-         Maty

-         Jony

-         Luke P.

-         Karolínka

Plavčík – 3. stupeň (získáno nejméně šest pochval):

-         Michalka

-         Barča

-         Erik

-         Lucka

-         Adam

-         Matěj P.

-         Oli

Navigátor – 4. stupeň (získáno devět pochval):

-         Vojta

-         Dany

Navigátor, kterému chybí dvě pochvaly k dosažení posledního stupně – kormidelníka:

-         Patrik M.

-         Kuba S.

Navigátor, kterému chybí jediná pochvala k dosažení posledního stupně – kormidelníka:

-         Monička S.

Někteří námořníci nemají moc snahu se zapojovat do programu, nechce se jim běhat, případně dělají, že u her ani nejsou… To mluvíme o těch starších. Nejmladší mají zase málokdy mezi velkými „draky“ možnost vyniknout, ale jak je vidět, JDE TO! :-) Nejvyšší možnou hodností je kormidelník, tj. hodnost po získání dvanácti pochval. Podaří se to ještě někomu? ;-)

Hlášení nočních hlídek 29. 12. 1799 (autentické)

Začátek hlídky alá Šmity a Hoffenbach (22.00-23.00)

Děti chodí na zuby a záchody a jí moje vynikající perníčky. Hvězdné datum se nedá určit kvůli zatažené obloze. Jdeme dál!

Chatka 21 stále mluví, ale to přežijem. Tak uvidíme. Teď kolem nás prošli týpci z druhého tábora, tak jsme nasadili kamenné pohledy jako Patrik Misárek.

Čas 22.30 a celá chatka 25 se vydala na průzkum holčičích záchodků. Chatka 27 řve jak když pavián má svůj den. Teď kolem nás prošlo pět chlápků s jednou cigaretou a vypadali, že jdou zrovna z hospody.

Barabizna s popisem 31 stále mluví. Zajímalo by mě o čem. Ale musím jít dál svou cestou.

Řekl bych, že chatrč s číslem 27 je stále otravující.

Vypadá to, že v chatkách 17 a 30 ještě stále pokračuje diskotéka. Tak je necháme pařit, jen ať si užijou mládí! (pozn. 17 je zdravotník Jura, 30 Jiřka!)

Tak jak se tak koukám, Šmoulové nechtějí spát, ale nebojte, my je zaženeme (hrdinové).

Blíží se konec našeho nekonečného boje se spánkem.

Tak to přeberou stateční hrdinové Lukáš P. a David Š.

Mějte se a doufejme, že zažijí dobrodružství jako my!

Zdraví vás hlídka 23.00 – 24.00 Šm. a Proch.

21. 7. 2014

23.03 – Za chatkou č. 32 jsme potkali ježka. Nechali jsme ho jít.

23.11 – Paní Sedl. a paní Kon. dobývají ženské záchotky

23.16 – Šmoulové dělají rámus, asi na ně pošlem Gargamela (pozn. sousední tábor)

23.18 – Šmoulové jsou vulgární

23.21 – Pan T. B. jde dobýt pánské pánské záchodky

23.30 – Chatka č. 14 má otevřené okno

23.33 – Chatka č. 32 dělá největší bordel, co jsme zatím viděli. Hlavně Šárka a Saša

23.34 – Jony ohlašuje odchod z chatky se slovy: „Já se pochčiju!“

Zde záznamy končí…

Jak jsme se snažili splynout s domorodci (pondělí)

Ostrov Vanua Levu je celkem pohostinný, až na ty domorodce. Brousí si na nás zuby a musíme se pokusit s nimi splynout (podobně jako Jack Sparrow), aby si nás nedali k večeři. Tito domorodci se vyznačují nošením výrazných barevných masek, proto jsme se i my pustili dopoledne do výroby otisků našich tváří.

Jiřka si vzala všechny na svah, abychom viděli jako v divadle, a ukazovala nám obrázky s postupem, jak se taková maska dělá. Potřebovali jsme sádrové obvazy, kterými se v nemocnici napravují zlomené nohy, ale jen v jedné, dvou vrstvách, mastnou indulonu, aby se maska nepřilepila, vodu, nůžky, ručník… Někteří se báli mít půl hodiny zakryté oči a pusu, proto jsme si domluvili signály, jak si dát najevo, že „je to OK“ – „není to OK“. V případě jakýchkoliv potíží by hned přiběhl vedoucí a masku by sundal. Otisk obličeje nemají nakonec jen malinké holčičky Terezka a Kristýnka, Franta si ji udělal :-)

Velcí byli vydáni napospas Zobovi, vedoucímu z dřívějších let, který přijel na návštěvu, a odešli s ním do lesa. Nesl na zádech velký bílý pytel… Zpět se vrátili na oběd všichni ;-) Mezitím absolvovali další ze svých výzev, a to slaňování ze čtyřmetrového skalního převisu a zpytovali své svědomí. Jak zpět získat svůj čtvrtý oddíl? Co a jak začít dělat jinak? Už prý na sebe i křičeli a řešili to… Slaňování zvládlo jedenáct členů a velký aplaus sklidila Markét, která se napoprvé vrátila dolů po svých, ale napodruhé to s podporou Anet i většiny týmu dala! :-)

Odpoledne si námořníci sádrové masky ještě pomalovávali. Jsou nápadité! Admirál každou posádku s maskami vyfotil a poté masky zabavil, dostaneme je až v pátek v autobuse domů, protože jsou křehké a docela by se rozdrobily.

Museli jsme vypustit výrobu totemu a slunečních hodin, protože po poledni zalezlo sluníčko. Než se kolem čtvrté spustila bouřka, stihli jsme se aspoň zchladit v bazénu. Místo odpoledních aktivit jsme hráli před večeří deskovky.

Večer byla diskotéka s barem. DJ Áďa to rozjížděla hudebně i tanečně, ale zlatým hřebem každého tábora už „od Aljašky“ je bar. Letos mohla posádka „panákovat“ na admirálův účet a barmanky Šárka, Pecka a Ája se nestíhaly otáčet. Hruškovice ( = hrušková mattonka), curracao ( = modrá zonka), cola s rumem ( = kofola s rumovou trestí)… Trocha barevné ochucené vody a jakou to udělá zábavu! ;-) O dvojičkách, které se nám mezi staršími začaly tvořit, si přečtete jindy ;-)

Vánoce na moři

(Dodatečně zveřejňujeme tento příspěvek z minulého týdne, který nebyl nedopatřením vložen.)

Telegram: „Mile rodiny, Vanoce slavime na mori. Nejsou tu stromky, zdobili jsme kajuty, padl na to cely zold. Jime jen suchary a ryzi, rumu je dost. Nekdo dostal morskou nemoc a pocasi trochu zlobi, ale bude to dobry. Admiral odjel na pruzkum nezname pevniny.“

Dne 24. 12. 1799 (úterý).

Jediná věc, na kterou výcvik námořníky nepřipravil, je mořská nemoc. Po prvním dni na lodi se ukázalo, že někteří na ni trpí. Typické příznaky jsou nevolnost, zvracení, závratě, průjem. Ale nevíme, kdy se dostaneme k dalším zásobám, proto vydává toaletní papír na příděl hajzlbába. V poli, jímž hráči probíhají zpět k posádce, se pohybují nákazy, které životy – toaleťáky berou. Jeden lékař naopak „uzdravuje“, pokud ho hráči chytí. Podle povzbuzování a smíchu, který se ze hřiště ozýval, se všichni evidentně dobře bavili :-) Výsledky byly hodně těsné, v nejlepší kondici nakonec zůstala posádka Blackwolf, druhá Calypso a třetí Poseidon (všichni s výpomocí Morgenů).

Hru si vzaly až moc k srdci Klárka s Barčou, které lehly s teplotami a zvracením, což vedoucí přikládají únavě a pobytu na sluníčku a doufají, že budou brzy fit a přidají se zpět k posádkám.

Ještě před polednem otevřel trh a posádky mohly za svůj žold (každý dostal od admirála na plavbu 20 forintů) nakoupit zdobící potřeby. Máme ty Vánoce, pojďme ověšovat kajuty! Chatky vedoucích se zdobily po posádkách a kluci Šm. z nejstarších dokonce obětovali vlastní kosmetiku, sluneční brýle a drahé jojo, jenom aby usmlouvali s vedoucími pár kousků neprodejných rýsovačků. Ani to jim k vítězství nepomohlo a komise ohodnotila jako nejhezčí kajutu lodi Poseidon, poté Blackwolf, Calypso a Morgan skončili poslední.

Na oběd byla opravdu rýže ;-)

Po odpoledním nástupu jsme stihli rychlou dvacetiminutovou koupačku v bazénu a poté se posádky zabývaly semaforem – vysíláním pomocí praporků. Každý člen musel odmávat své jméno, a potom se posádky rozdělily na dvě poloviny, rozešly se na šířku hřiště mimo dosah hovoru a předávaly si zprávu. Vysílali hlavně mladší členové a velcí z Morganu jim dělali oporu, pomáhali s koordinací rukou a povzbuzovali. Musíme uznat, že jsou čím dál lepší… Nejlépe šlo vysílání lodi Calypso, pak Poseidonu a nakonec i Blackwolfům. Nejvíce vedoucí chválili Erika, který mával bez zaváhání – učili se takto signalizovat ve škole a on si to zapamatoval.

V témže pořadí jako u hry Semafor skončily posádky i u Souboje lodí. I přes to, že pršelo, námořníci tvrdili, že neprší a bojovali dál. Chtěli bitvy s papírovými koulemi dokončit. Vyhrála posádka, která měla nejmíň zraněných.

Protože se celý den hrály etapovky z celotáborové hry, aby se lodě naší flotily posouvaly na mapě dál do oceánu, večerní program patřil oddílům. Monča, vedoucí Morganu, využila čas pro vyhlášení dalších výzev nejstarším. Týmovou výzvu členové přijali a všichni se vyběhli ve vymezeném čase vyfotit nahoru na hrad Templštýn. Stihli se i včas vrátit. Také do individuální „šli“ všichni – po několika deštích se kolem tábora utvořily krásné blátivé louže… a večer byl jako dělaný pro plazení v nich! Po návratu z tábora bude na památku umístěno na kanál 7 DNÍ na youtube video ;-) Velitelé znovu smekají klobouk a jsou příjemně překvapení :-)

Za zmínku ještě stojí, že se chlapci z kajuty 21 rozhodli provést experiment s vhozením bonbónu mentos do coly, jak to viděli na videu. Bohužel se následnou reakci nepodařilo rukou zastavit a mají vymalováno :-D

Admirál odjel na skoro celý den do neznámých končin a pokoušel se navázat kontakt s obyvateli ostrůvků kolem Havaje. Zítra máme u tohoto ostrova kotvit a pozítří se vydat na průzkum.

  

Život na ostrově 2 (neděle)

Ulovená prasata se nám ztratila! Nemáme zásoby! Obviňování, krádeže vlajek… Tak vedoucí ráno uvedli „klasickou bojovku“ – vlajkovku v lese. Ze začátku tábora se jí vždy vyhýbáme, ačkoliv táborníci „otravují“ denně, že ji chtějí hrát. Lítačka v lese, hlava nehlava, totiž často končí zásahem zdravotníka u nejméně jednoho zvrtnutého kotníku. Můžeme se pochlubit, že letos vydržely kotníky všechny, a i Oliver, který byl předevčírem na návštěvě ivančické nemocnice právě s nataženým kotníkem, už dávno čile běhá a hraje ;-) S obvazem chodí jen kadetka Áďa, kterou tahle smůla provází skoro na každém táboře už od dob, kdy s námi jezdila jako dítě. Naštěstí nic vážného!

Pokračuje neuvěřitelné vedro. Chodíme hromadně pít po dvou hodinách, bereme si s sebou na hry láhve s pitím, vedoucí nás pořád honí pro pokrývky hlavy. Neplatí výmluvy, slunce je nemilosrdné, vedoucí taky! S nevolností zatím lehly ze začátku tábora na necelý den jen Barča s Klárkou a všichni chceme, aby tento výčet byl konečný!

Chladit se chodíme denně do bazénů a je to skvělé! Vedoucí mají i čtyři matrace a občas se o ně můžeme prát (dokud si nezačneme skákat po hlavách). Nejvíc všechny ale baví brouzdaliště! Protože ale nejsme jediný tábor v areálu, musíme se střídat a pouštět i ostatní. Takže mezi koupáním a večeří ještě stíháme hry. Dnes to byly Dveře ostrovních chrámů, které jsme objevili v džungli. Snažili jsme se usilovně dostat dovnitř, abychom objevili kousky tajemné mapy. Vypadá to, že se snad na tomhle ostrově skrývá poklad! Zítra se zkusíme dostat mezi domorodce tím, že si vyrobíme masky jako mají oni…

Podmíněné rozpuštění posádky lodi Morgan

Počínaje ranním nástupem v neděli 20. července byl podmíněně na dobu neurčitou rozpuštěn 4. oddíl – loď Morgan starších táborníků. Již na večerním nástupu den předtím odebral admirál této posádce vlajku, privilegia (pomáhat s přípravou stezky odvahy pro mladší děti) a možnost splnit skupinovou výzvu. Po rozpuštění budou členové rozděleni k ostatním třem oddílům podle rozhodnutí vedoucích a bude záležet na jejich chování a přístupu, zda si zaslouží dostat zpět „svou loď“. Holt si nevážili kamarádského přístupu vedoucích a možností, které měli… A ztracenou důvěru nebude lehké získat zpět. Oni ví, za co to mají, a největším trestem je, že když se chovají jako děti (a někdy i hůř, přitom by měli být vzory), bude s nimi jako s dětmi zacházeno… Někteří dostali do nedělní snídaně i čas na rozmyšlenou, jestli na tomto táboře vůbec chtějí být, anebo zda mají vedoucí volat rodiče. Snad se ještě vzpamatují! 

P. S. V době zveřejňování už víme, že zůstat chtějí, a že se snaží! 

Jiřka

Život na ostrově (sobota)

Zdá se, že naše mise byla zmařena. Bouře nás včera připravila o lodě, zásoby i kamarády! Prvním ranním úkolem bylo nalovit na ostrově Vanua Levu, který se stal na blíže neurčenou dobu naším druhým domovem, nějaká divoká prasata. V roli prasat se samozřejmě představili vedoucí a my jsme je museli skolit papírovými střelami a odnést ze hřiště do tábora. Jako nejúspěšnější byla vyhodnocena posádka Blackwolf, ačkoliv přišla se dvěma prasaty jako druhá, protože první prase posádka Calypsa neodnesla řádně a druhým (chudák Ája!) tak praštila o zem, že maso zcela znehodnotila! Třetí byl Poseidon.

Protože jsme na tropickém ostrově, kde je přes den až 35°C, vydali jsme se odpoledne pátrat do vody po znameních katastrofy. Nejdříve jsme pod vodou hledali osm hodně podobných kotev a na souši měli druhou sadu seřadit stejně jako ty v bazénu. Tentokrát se úkol podařil nejlépe posádce Poseidonu, druzí byli Blackwolf a třetí Calypso. Aby si zahráli i malí, soutěžily posádky bez Morganů. Ti měli o něco později „vytuněnou“ verzi s deseti obrázky kotviček. Morgani hráli opět na skupiny kluci proti holkám a už potřetí v řadě se holkám podařilo nad kluky vyhrát. I přesto, že máme na táboře 31 kluků, kteří samozřejmě VELMI HLASITĚ povzbuzovali své starší kamarády. Velké holky si to užívají navzdory přezíravým klučičím komentářům „my jsme je nechali“ ;-)

Před večeří jsme ještě pátrali po troskách, tentokrát už na hřišti. Vedoucí s gustem rozházeli na velké hrací ploše šatnové lístečky a potom hlásili do megafonu barvy a čísla těch, které máme sbírat. Z každého týmu vybíhal nejdřív jeden, potom mu mohl na pomoc přijít další a další a další… Poradili jsme si i s nejmenšími, kteří velká čísla neznají: „Robinku, hledej pendrek, sněhulák a poloviční sněhulák!“ (číslo 183) A on ho fakt našel! :-)  

Zvítězili Blackwolf se sedmnácti kusy trosek, šestnáct měli Calypsáci a dvanáct Poseidoni.

Večer jsme ještě lovili medvědy grizzly. Vedoucí měli opravdu perný den… ;-) Ještě že jim přijely posily z řad kamarádů vedoucích! Jednoho medvěda mohli ale ulovit jen dva spojení lovci, na dva medvědy už museli být čtyři… Vojta si z malých holčiček dělal parádní lovící formace! Se 207 kusy ulovených medvědů zvítězila posádka Calypso, 144 medvědů měli Poseidoni a s 81 kusy byli třetí Blackwolfové. Ale to nebylo vše!

Kdo chtěl, mohl se vydal ještě na stezku odvahy! Přihlásila se přesně polovina z nás, od nejmenší Terezky až po pár nejstarších. Lesem až k obří panence woo doo, do které jsme museli zabodnout špejli, a zpět, prošli všichni. Báli jsme se prý „jenom trochu“ :-) 

Den by býval byl celý pěkný, až na ten konec. V poledním klidu se Morganům povedla další individuální výzva, a ne ledajaká… Jenže vzhledem k jejich dalšímu chování byla asi poslední. Někteří to nazývají „potravou budoucnosti“, jiní se štítí. Nám, velkým táborníkům, už ale nikdo nevezme bod za to, že jsme snědli na másle smaženého cvrčka (ze zverimexu, a ještě jsme si ho živého vylovili z krabičky a dívali se na přípravu!) a mnozí tím neskutečně překonali sami sebe! ;-) Velký Luke ohodnotil navzdory tomuto zážitku (anebo právě proto?) letošní tábor jako nejlepší, který zažil. Vedoucí to moc těší!

Zrádné moře

Po průzkumu ostrova Oslavany jsme si chtěli doplnit potraviny a znovu se vydat na cestu (pátek). Austrálie je ještě daleko a blíží se Nový rok – rok 1800…! Při běhačce v lese (to máme rádi!) byli nejúspěšnější Blackwolf, poté Poseidoni a nakonec Calypso. Odpoledne jsme se vydali do velkého bazénu, na jehož dně jsme našli osmnáct láhví se vzkazy. Každý tým musel vylovit šest kusů a tentokrát jsme se museli obejít bez pomoci velkých! Nejrychlejší byli námořníci z Blackwolf, druzí z Poseidonu a třetí z Calypso. Štěstěna ze začátku plavby se od lodi Calypso odvrátila a nyní přeje dříve prohrávajícím Blackwolfům. Ale stejně plujeme všichni společně jako flotila.

Na večerním nástupu jsme zjistili, že všechny lístečky k sobě patří a jsou záznamem z lodního deníku neznámé lodi. Ta kvůli špatnému počasí ztroskotala. Před celým táborem četl Adam. Mělo nás to varovat před zrádnými vodami… „Boj s počasím“ se totiž jmenovala první večerní hra a vymysleli ji úplně celou naši vedoucí na motivy deskovky Niagára. Byla založená na taktice, ale i náhodě a štěstí. V každém kole si tým vylosoval jeden úkol s popisem, co musí posádka udělat, když se změní počasí, a vyčísleným časem v sekundách. Splnění úkolu spočívalo v tom, že námořník vyrazí ze startu, oběhne kužel ve vzdálenosti třiceti metrů a v daném časovém limitu se stihne vrátit zpět. Ale pozor! Než vyrazí, promluví počasí. Vylosovaný lísteček s popisem, jaké počasí se na moři udělalo, může všechno změnit! Pokud je na startu připraven námořník, který odhaduje, že ke kuželu a zpět doběhne za požadovaných 20 sekund, a zhorší se počasí tak, že pět sekund ubere, moře nemilosrdně námořníka spláchne a vyplaví na ostrůvek daleko od lodi…

V této hře zemřelo celkem 11 námořníků ze všech posádek, a to včetně nejstarších, kteří hráli s týmy mladších. Přeživší se mohli setkat s duchy kamarádů na tzv. Tichých ostrovech, kam přenesli jejich bezvládná těla a nanosili si zásobu dřeva na udržení ohně po dobu jedné hodiny. Od okamžiku, kdy posádka vstoupila na ostrov, už odtud nemohl nikdo odejít, všichni museli mlčet (včetně ryb – vedoucích v oceánu okolo), a pokud nemlčeli, přicházeli o dřevo. Body se počítaly za rozdělání ohně (jen 10 sirek a dva kousky papíru), udržení ho až do konce hry a odhadnutí co nejpřesněji oné jedné hodiny.

Všichni dokázali oheň rozdělat i udržet a odhad času se podařil úplně nejlépe posádce lodi Calypso (1 hodina a 2 minuty!), takže se stala suverénním vítězem. Se třemi body se rozhodovalo poté mezi Poseidony a Blackwolfy. Poseidon zalil svůj oheň o 12 minut dřív, než uběhla hodina, čímž si vysloužil druhé místo, ale bohužel k rozdělání ohně potřeboval tři sirky navíc a za ně jim musel být bod odečten. Na palubě Blackwolfu zavládlo nedorozumění mezi počítajícími a výborná strategie, založená na tom, že každý ze čtyř starších námořníků odpočítá postupně čtvrthodinu, bohužel přišla vniveč. Hodinu přetáhli o 14 minut a měli být třetí. Jenže jim naopak pomohlo to, že v krabičce odevzdali ještě dvě nepoužité sirky. Kapitánům se taky líbil způsob dorozumívání, který si tým vymyslel – psal si vzkazy na ztvrdlou zem. 

Od ohníčků někteří námořníci odcházeli jako opravdoví duchové, protože na zemi u tepla a v tichu usnuli a kadeti jim museli, krásně rozespalým, pomáhat do kajut :-)

Naši nejstarší toho dne splnili do jednoho individuální výzvu, a to zbaštění svačiny bez použití rukou (jogurt). Před tím si ji ještě museli bez rukou vylovit z bazénu (zavřený jogurt plave na hladině! ;-) ). Pobavil se opět celý tábor. U skupinové výzvy trochu zklamali.  Pustili se do „procházky se znevýhodněním“ navzdory puchýřům a otlakům na několika nohách z předchozího výletu. Kapitáni upozornili, že jde o skupinovou výzvu a očekávají, že si tým pomůže, když někdo nebude moct… a někteří se opravdu předvedli, jak je jim to jedno. Procházka byla totiž bosky a Jiřka provedla skupiny přes kamenitou cestu, koberec ze shnilých jablek, pás borových šišek, pichlavou trávu, dále prudkým hliněným svahem s kořeny, po horkém plechovém mostě i slizké panelové cestě v řece. Za nenechání kamarádů v nouzi (hlavně Terky a Viki) dostali pochvalu Markét, Vojta a Patrik. Ono jít po kamínkách nebo šiškách s puchýři fakt není žádný med… Ale dali to!  

Hlídku měl Dany a Kuba S. a nic zvláštního se během jejich služby nestalo.

Průzkum ostrova Oslavany

Den, na který se všichni těší – celodenní výlet DO CIVILIZACE! Hned po snídani (čtvrtek) nafasoval každý průzkumník sáček, do něj si naskládal rohlíky, paštiku, sýr, broskev a oplatek, k tomu půllitrové pití, přidal pláštěnku a peněženku, vybavil se pevnou obuví a čepicí a mohl vyrazit. Ze základního tábora vyšly směr Oslavany čtyři průzkumné skupiny pod velením sedmi vyšších důstojníků. Nejstarších dvanáct mělo s Kubou naplánovanou speciální trasu o délce 11 kilometrů, ostatní tři skupiny šly pouhých osm.

Ačkoliv ráno počasí lehce zahrozilo deštěm a vedoucí zvažovali, zda si děti nemají raději vzít i mikiny, sotva jsme vytáhli paty z údolí řeky, nastalo peklo. Námořníci brzy vypili své příděly vody a napájeli je dospělí, kteří nesli větší láhve. Cíl – těžební věž Kuklu na kopci nad Oslavanami – jsme viděli z dálky, ale vůbec se neblížila. Poslední kopec jsme šplhali z posledních sil! Vedoucí nás hnali rychle vpřed, protože byl soutěžní program objednaný přesně na poledne. Nejrychlejší skupinou byli deset až dvanáctiletí, krátce po nich dorazili nejstarší, před půl jednou osm až desetiletí, ale ani nejmenší (6-8 let) nezůstali moc pozadu. Na nohy nás postavily ledňáčky a mohli jsme se vrhnout vstříc úkolům v bludišti!

Každá „pochodovací“ skupina byla už předem rozdělena na dvě až čtyři menší skupinky, které si vymyslely název, sepsaly své členy a pracovníci Permonia tyto informace nahráli na čipy. Těmi jsme se přihlašovali na tabletech u atrakcí, kde jsme plnili permoníkovské úkoly, a zadávali čtyřmístné kódy. Ty byly ukryty například zespodu malého voru na jezeře, pod netopýrem, uprostřed bludiště, v bedně, která se otevřela po poskládání koleček a zatočením kliky… Pokud jsme nezískali správnou odpověď, přišli jsme o jeden ze tří životů.

Nejstarší hráli ve trojicích těžší Magic Permon level 2 a jedna skupina z pěti nepřežila. Stejně tak jedni z prostředních neuspěli u levelu 1. Nejmenší děti, které ještě neumí písmenka a čísla, anebo by pro ně bylo obtížné číst dlouhé veršované texty, šly ve dvou skupinkách po pěti se Šárkou a Áďou a hledaly značky. A všichni velcí jim teď závidí medaile, které za splnění všech úkolů dostaly :-) Terezka, Michalka, Lukýsek, Kubík K. a další je hrdě nosí :-) Úspěšní velcí si odnesli velkou dřevěnou kostku s obrázky permoníků. Taky jsme si nakoupili trička, hrníčky, plyšáky, oplatky… hranolky, kukuřici, ledňáčky… :-)

Permonium nabízí spoustu atrakcí od lanových aktivit (na které mohli jen ti nejstarší), přes plavení na minivorech, návštěvu nitra sopky, procházku třemi bludišti, průlez kotlem, průchod tunelem, ve kterém jede proti hráčům vlak, návštěva štoly se zraněným horníkem, sfárání třepajícím se výtahem a potom naopak ještě výstup vysoko na starou důlní věž s výhledem do širokého okolí. Největší atrakcí je taky kiosek, kde bohužel nedávají jídlo zadarmo, jak si někteří malí nechali od velkých nakukat, ale na čipy :-)

Hra nám zabrala tři hodiny a bylo strašné vedro. Do areálu si každý nesl s sebou láhev pití a další jsme si kupovali. Odcházeli jsme ve čtvrt na pět a do tábora bychom se určitě po svých na šestou na večeři vrátit nestihli. Všichni jsme se rádi popovezli autobusem do Biskoupek a potom známou zkratkou seběhli do údolí naší říčky, kde už čekala Monča s autem a naložila nám batůžky. Dva kilometry do tábora jsme ušli v dobré náladě a v pohodě a napochodovali rovnou na večeři. Ovšem kdo by jedl špenát, když měl hranolky? ;-)

Největší pochvalu dostala posádka Morganu, kteří jako jediní zvládli i zpáteční cestu pěšky. Dvaadvacet kilometrů v pařáku (i když šli hlavně lesem) jim vrchní velitelství uznalo jako splněnou skupinovou výzvu a mohli si jít jako jediní po večeři zchladit uťapané nohy do bazénu. Všichni taky splnili individuální výzvu, když se ráno vzájemně vyhecovali a nechali si na čela namalovat lihovkou obrázky prasátek a takto vyrazili mezi lidi :-) (stejně to měli už v poledne dole)    

Výlet se všem moc líbil, jen velení podcenilo délku pochodu. Ihned po večeři se všichni (kromě nejstarších :-) ) velmi rychle otřepali a vyžadovali balóny, aby mohli hrát fotbal a volejbal (letošní móda). A nejvíc ti, kteří už v půlce cesty tam nejvíc fňukali, jak nemůžou – Paťa Š., David K. …! Na večerním nástupu pak musel admirál udělit trest sterledi (výplach nevymáchané pusy solným roztokem) dvěma starším táborníkům, kteří odmlouvali, byli drzí, ignorovali pokyny vedoucích a ohrožovali sebe i skupinu opakovaným vcházením do silnice a k tomu „mobilováním“. A nebylo to poprvé. Oba hoši trest přijali a po nástupu se přišli vedoucím omluvit, podali každému ruku a opravdu je to mrzelo. Jestli se doma později přiznají, je na nich, Jiřka slíbila, že pokud se to už nebude opakovat, ona nebude žalovat. (A zatím je to dobrý! :-) )

Protože všechno dobře dopadlo, můžeme už nyní prozradit, že u jedné skupinky došlo cestou k nemilé události, a to ztrátě nových dioptrických brýlí, zavěšených na lemu trička u krku, když si je námořník vyměňoval za sluneční. V době zjištění jsme už pochodovali po silnici a jsme neposluchy, které nebaví chodit u kraje, takže se nemohli Jiřka nebo Marťas vracet a brýle hledat. Naštěstí si námořník pamatoval dost přesně, ve kterém úseku je ještě měl, a tak se Jiřka vypravila další den autem na druhý výlet a šťastnou náhodou brýlky ve vytipovaném místě opravdu našla – a dokonce nepoškozené! :-) Všichni jsme z toho měli radost a táborník si za tuhle „ztrátu a nálezu“ každý večer až do konce tábora udělá dvacet dřepů (jeho ségra navrhovala sto kliků ;-) ). Tak už ho doma netrestejte, mamko a taťko ;-)

  

Pokřiky

1 – Poseidon (Šárka + Áďa + Áda)

Poseidon je vládce moří,

ten chlápek je prostě boží!

Rozpoutá i tsunami,

obrátí loď vlnami.

Loď se po něm jmenovala,

soupeře pak potopila.

Vyhrajeme všechny výzvy,

utkáme se s kýmkoliv,

nemáme strach z žádné prohry,

vyhrajeme cokoliv!!!

2 – Blackwolf (Kuba + Terka + Mates)

My jsme vlci, my jsme nej,

my si plavbu užijem!

Přijedem dom s výhrou naší,

nejsme vůbec nijak plaší!

My jsme vlci, my jsme nej,

všem to tady předvedem!!!

3 – Calypso (Pecka + Ája + Kryštof)

Flotila čtyř lodí,

admirál je krotí.

Oceán je tichý,

den vyplutí lichý.

Calypso vás povede,

jistou cestou provede!

4 – Morgan (Moňa)

My jsme starší námořníci

a nejlepší táborníci!

Ničeho se nebojíme,

všechny výzvy překonáme!

Monča je naše kapitánka

a nejlepší kamarádka.

Když se Morgana napijem,

všechno má pak happyend!

Oznámení

Další zápisky čekejte určitě až po víkendu, dřív se na internet nedostaneme.

Jiřka