Královna dodržela slib, který dala předchozího
večera badatelům, a ráno byly na celnici všem vráceny jejich pasy a jako bonus
královna vyřídila i víza do Francie, kam se badatelé dnes vydají. Monča všem
připomněla a zároveň poprosila, že chybí k odjezdu už jen jeden den, ať si
nikdo z badatelů nic neudělá, když jsme to do teď zvládli bez zranění a
nemocí! J
Dopoledne se všichni věnovali oddílovému
programu, jelikož se vše chýlilo do zdárného konce. Vedoucí si s dětmi popovídali
a ohlédli se za táborovými zážitky, bavili se a hráli hry na to, co se jim na
táboře líbilo a co se jim líbilo méně. Podle toho, co všichni povídali, se
tábor moc povedl. A to nás tuze těší, když jsou všichni spokojeni! J
Všichni si společně zahráli ještě posledních pár her v oddíle a navzájem
si vyrobili upomínku na tento tábor – pomalovanou březovou placku. Večer při
hodnocení si každý vybral jedno kolečko, kromě toho svého, jako památku na
tábor. Na zadní straně placky našel i jméno autora, svého táborového kamaráda.
Odpoledne se v táboře objevil dopis
od Lupiče! Tentokrát to vypadalo, že je Lupič blíž, než se zdálo! Ale nečekaně
přišla bouřka a pátrání se muselo kvůli prudkému lijáku odložit. Asi po čtyřiceti
minutách, posilněni svačinou, se mohli badatelé vyzbrojeni svými klíči a buzolami
vydat po stopě Lupiče, aby konečně vyzvedli „poslání“, pro které původně do
Francie přicestovali. Červená obálka, kterou přečetli, je zavedla k brodu
za táborem, kde je na stromě visela další červená obálka. Tu ale mohli otevřít
jen určitým počtem klíčů. V ní bylo napsáno, že mají za úkol všichni
přebrodit na druhou stranu – hurá do toho! Po splnění prvního úkolu mohli dopis
rozlepit, aby se dozvěděli kam dál. Ve druhé části obálky už byl napsán jen
azimut. Bylo tedy za potřebí použít buzoly a vydat se po azimutech. Tato čísla
badatele dovedla k dalším obálkám, každá obálka se mohla otevřít až poté,
kdy badatelé odevzdali potřebný počet klíčů napsaný na obálce. Některá obálka
je navedla jen na další úsek cesty, jiná jim dávala splnit nějaký úkol, než mohli
pokračovat v cestě. Úkolů bylo celkem deset.
1. Zdolat brod za táborem a dostat se na
druhou stranu řeky
2. Najít pět šišek na osobu a společně postavit
kupku ze všech šišek
3. Společně zazpívat libovolnou píseň,
kterou budou znát všichni
4. Dojít na řešení čtyř zadaných hádanek
5. Nesmět mluvit a poskládat se podle
abecedy do řady vedle sebe
6. Stoupnout si do kruhu, chytit se za
ruce a posílat si signál stisknutím ruky; čtyři vedoucí, kteří stojí vevnitř
kruhu, nesmí poznat, kde se signál nachází a kdo jej zrovna posílá
7. Vytvořit ze svých předkloněných těl
housenku a nechat šest nejmenších badatelů přes tělo housenky tvořené z těl
badatelů přesoukat
8. Vyjmenovat státy a města, které jsme
za celý tábor v rámci CTH navštívili a říct co nejvíce zajímavostí o
těchto místech
9. Všichni se podepsat na jeden list
papíru
10. Nejkratší cestou se dostat zpět na
základnu (do tábora)
Některé úkoly byly náročnější, jiné
dětem pořádně procvičily hlavičky, u dalších se pěkně zpotily, ale všechny ať
už s pomoci svých vedoucích nebo bez ní zvládly! Všichni vedoucí i
instruktoři doprovázeli svůj oddíl na této společné cestě za Lupičem. Po
přečtení posledního úkolu „Vraťte se nejkratší cestou na základnu“ se společně
z posledních sil všichni rozeběhli dopadnout Lupiče.
Po příchodu do tábora děti už
z dálky viděly Lupiče, zahaleného celého v černém s kuklou na
hlavě. Jaké to ale bylo překvapení pro všechny děti, že po přepočítání všech
vedoucích i instruktorů nikdo nechyběl! ;-) „Kdo
je tento záhadný Lupič?“ znělo z davu. Lupič badatelům vysvětlil, že
jejich poslání ukradl, neboť si myslel, že ho nejsou hodni. Ale při pozorování
jejich práce po dobu trvání tábora, hledání Lupiče a vzhledem k výkonu na
jejich poslední společné cestě se rozhodně jim danou obálku vrátit.
Po rozlepení obálky se děti dozvěděly,
že poslání pro které si původně do Francie dojely, je PŘÁTELSTVÍ, LÁSKA A SPOLUPRÁCE. Toto poslání Lupič pokládá i za svůj
poslední jedenáctý div světa na této cestě badatelů. V obálce se ještě
skrýval jeden poslední klíček. Lupič, jinak také členka spolku 7 DNÍ Pavlína
Šubová, badatelům řekl, že klíč je od pokladu, který na ně čeká, a dal jim za
úkol si poklad vyhledat. Společnými silami děti vyhrabaly v zemi za
táborem truhlu se sladkostmi. Čest poklad otevřít jediným klíčem připadl
účastnici Moničce S., která získala během osobního hodnocení od vedoucích
nejvíce pochval a žádná trest! Všichni jí zatleskali!
A nebylo v té truhle náhodou
sladkostí málo pro celý tým čtyřiceti badatelů? Nebylo, po vypátrání a
vyhrabání truhlice totiž ještě Lupič začal do davu další bonbóny a sladkosti rozhazovat,
aby si všichni mohli nahrabat pokladu plné kapsy.
Večer na děti čekal poslední rozlučkový
táborák, ale ještě před ním bylo potřeba odměnit všechny děti za jejich snahu a
vytrvalost. Také děti hodnotily své vedoucí a instruktory. Každý vedoucí a
instruktor se nakonec mohl podívat, jak jeho práci vidí děti a vzít si
z toho ponaučení nebo pocit dobře odvedené práce!
Když děti ohodnotily vedoucí, mohly si
jít vyzvednout svoji odměnu. Na lavičce před štábem byla rozložena řada odměn,
ze kterých si děti vybíraly – od notýsků, knížeček, plyšáků, po propisky,
magnetky apod. Každý si ještě vybral březové kolečko, vymalované kamarádem, a
pak už hurá k táboráku zazpívat si za doprovodu Lukeho a jeho kytary a
zpěvu vedoucí Ádi. Zvláštní odměna ve formě bonbónů čekala na chatku č. 18 ve
složení Barča, Klárka J. a Jana, která vyhrála bodování čistoty!
Dětem byla slíbená „neomezená“ večerka
do půlnoci. Bohužel kolem půl jedenácté jsme byli všichni zahnáni do svých
příbytků a chýší, neboť se na nás valila další bouřka a průtrž mračen. Všichni
byli unavení a tak moc se těšili domů, že se odebrali do říše snů dobrovolně.
Snad si nechali zdát o všem, co se na táboře přihodilo, a odnesou si jen ty
pěkné vzpomínky!
Monča