Je to neuvěřitelné, jak čas na táboře utekl! Dnes už
desátý den, celotáborová hra se blíží ke konci a za pár dní už budeme sedět
v autobusu domů. Někteří počítají, kolik nocí se ještě vyspí
v chatkách, jiným se odjíždět vůbec nechce. Kdo si stěžoval na začátku, že
nemá kamarády, jich nyní má kolem sebe spoustu, alespoň to dokazují hrací
skupinky v poledních a večerních klidech. Velký Oliver, Viktorka, která přijela
kvůli nemoci až pár dní po začátku, nováčci Maťa, Luky a Kubík L., Perná, nejmenší
holčičky… Prostě napříč věkem i jižní Moravou paří svorně a neúnavně Městečko
Palermo, pardon, Městečko Ikea (v podání našich dětí :-D), kde se to hemží
vrahy, úchyláky a málokdy vyhraje počestný občan :-D
Dopoledne jsme dohrávali týmovou olympiádu (frisbee)
stylem každý s každým, a hned jsme se dozvěděli, že 1 výhra nad soupeřem =
2 body. Nejvíce, 10 bodů, dokázali uhrát Chuligáni. Mistři a Kartel měli stejně
po 4 bodech. Byl to poslední dnešní sport, opět máme klidový den. Z únavy a
nepozornosti vznikají drobné úrazy, které by vůbec nemusely být, proto se
vedoucí rozhodli, že se trochu zklidníme. Barča si dokonce musela jít lehnout
na marodku, ale do večera už jí bylo líp a vrátila se zpět do programu.
Před obědem jsme hráli etapu celotáborové hry na
zřícenině. Hledali jsme spoluvězně, kteří utekli a schovali se ve zdejších
ruinách. Uprchlé představoval vždy jeden oddíl, každý jeho člen měl u sebe
lísteček s číslem 1 – 13 a zbylé dva oddíly hledaly. Každý lapený lístek
odevzdal. Po uplynutí časového limitu jsme se prostřídali a schovávat se šel
zase další oddíl. Pořadí určil los. Nejvíce vězňů se podařilo nachytat Mistrům
(83 bodů), druzí byli Chuligáni (68 bodů) a poslední Kartel (46 bodů). Body
jsme proměnili za peníze – prý se nám budou ještě hodit…
Po návratu do tábora jsme se prohlédli od klíšťat a
dvě ulovili! Také jsme museli uklízet, dopoledne bodovala přísná zdravotnice
Jiřka a dopadlo to bledě. Několik prasat… Podmínkou bylo, že se do konce
poledního klidu stav chatek změní. Po poledňáku jsme se chtěli konečně
vykoupat, ale vedro přebily mraky. Rovnou jsme se tedy pustili do odpolední
etapy.
Instruktor Marťas si před štábem rozdělal krámek a
jako nesmlouvavý vykutálený prodavač obchodoval se surovinami, které jsme
potřebovali ke splnění úkolu. Ve věznici byla porucha v kuchyni a my jsme
si museli připravit oběd sami. K dispozici jsme měli ohniště, kotlík
s víkem, tři brambory a jedno vejce. Opatřit jsme si museli dřevo, sirky
(někteří je vytáhli ze svého měšce s odměnami za hry), papír na podpal a
také další potraviny – olej, sůl, koření, cibuli, česnek, papriku, další
brambory a vajíčka… Zatímco Chuligáni bojovali se zapalováním ohně, což se
zbývajícím dvěma týmům podařilo na první sirku, jiní měli potíže
s prodavačem. Dělal, že nerozumí, špatně sčítal cifry, dával slevy
s 50% přirážkou a podobně 😊
V časovém limitu dvou hodin jsme tedy museli
sehnat dřevo, rozdělat oheň, rozmyslet si náš pokrm a nakoupit potraviny a poté
ho připravit a naservírovat. Vedoucí mají tuto hru velmi rádi a vždy naše
výtvory se zaujetím ochutnávají – čaje, polévky, guláše… Zbytek si můžeme
dojíst v oddíle. Každé jídlo bylo letos jiné a nápadité. Mistři připravili
šťouchané vařené brambory s opečenou cibulkou jako byla na oběd a
k tomu velice povedené volské oko. Chuligáni nabídli najemno nakrájené
vařené brambory a k nim míchaná vejce s cibulkou s vůní ohně,
jako přílohu nad ohněm opečenou papriku. A Kartel servíroval vařené brambory
v kořeněných míchaných vejcích s připálenou cibulkou a srdíčky
vykrájenými z papriky. Každé jídlo bylo něčím zajímavé a výborné, vedoucí
se na poradě dlouho dohadovali. Nejvíce ocenili Chuligány a Mistry, Kartel
skončil třetí za připálenou cibulku. Kačka prohlásila, že se konečně cítila
užitečná!
K večeři jsme měli buchtičky s krémem a ty
nám jely! Potom se rozdávala pošta. Stejně jako předchozího dne dorazila obří
hromada balíků. Balíky vždy rozbalujeme s vedoucím, abychom do tábora
nepašovali zakázané věci nebo zkažené jídlo… I dnes bohužel vedoucí museli
z jednoho balíčku zabavit pět tyčinek typu Monte snack. Ze zdravotních a
hygienických důvodů nemohou děti nechat konzumovat potraviny, které mají být
uchovávány v chladu, poté, co strávily v parném létě dva dny
v balíku na cestě do tábora… (Nelze povolit ani jakékoliv jiné nechlazené mléčné
výrobky, sýry, uzeniny… V jídelně ani na výletě nesmíme dle hygienické
vyhlášky pro zotavovací akce ani nebalenou zmrzlinu, zákusky, tatarku…) Na
sladkostech si pochutnala místní prasátka.
Vedoucí zdraví maminku Klárky a děkují za pozdrav –
část balíčku určenou pro ně si vyzvedli 😉
Večer jsme měli na programu deskové hry v jídelně
a započali jsme také mezioddílový turnaj v pexesu. Ten zatím není dohraný.
Už na večerním nástupu jsme se také dozvěděli o možnosti vyrazit po něm na
stezku odvahy. Vystoupilo nás asi dvacet, ale ti, kteří měli od rodičů napsáno
v papírech, že se bojí tmy, vedoucí nepustili, protože se letos jednalo o
jednu z nejstrašidelnějších stezek odvahy vůbec – lesem, bez baterek, tmou
jako v pytli! Kromě šesti vedoucích dohlíželo na naši bezpečnost i šest
nejstarších kluků, ale o tom jsme vůbec nevěděli. Jen jsme slyšeli šustění,
krákání, chrastění, ječení... a ticho!
Na stezku vyrazilo 16 statečných:
-
Vendy
-
Johanka
-
Kubík St.
-
Terka So
-
Terezka Sk.
-
Honza Sk.
-
Adélka
-
Luky H.
-
Ivča
-
Michal
-
Katka
-
Klára
-
velký Adam
-
Lucka
-
Jonáš K.
-
David
Pro některé menší děti byla zkouška odvahy zůstat
samotní v chatce (Viktorek, Kubík L.), když jejich starší kamarádi na
stezku odešli. Společnost jim dělala zdravotnice Jiřka a všichni nakonec
usnuli. Ve 23.15 už jsme leželi všichni ve svých postýlkách a nikdo netušil, že
pro vedoucí tahle noc nekončí a ještě kují pikle...
Bylo přesně 4:00, když zazvonil Kubův budík a vedoucí
se sešli před chatkami 18 a 19, vtrhli do nich a polorozespalé rotné vytáhli ze
spacáků a se zavázanýma očima naložili do aut. Stezkou odvahy pro naše
nejstarší – a doufejme i budoucí instruktory – byl výsadek ve vzdálenosti 5
kilometrů od tábora. Byli rozděleni na dvě skupiny po třech, každou vedoucí
odvezli do jiného směru, dali jim mapu, pití, bezpečnostní vesty a
v obálce zalepený mobilní telefon s číslem S.O.S. Cílem byl
samozřejmě tábor – a do snídaně! Třeba se nám podaří kluky přesvědčit, aby
sepsali krátké zprávičky o tom, jak to zvládli, a co jim běželo hlavou 😉
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za příspěvek!