Den druhý: morová nákaza a pokus o léčení

Vedoucí lhali!!!

Nebyla žádná snídaně do postele a spaní do dvanácti už vůbec ne! Vyhnali nás na rozcvičku hned o půl osmé ráno, běželi jsme po silnici do kopce ke zřícenině hradu, kde jsme se protáhli a vedoucí to vyfotili, abyste nám věřili. Ale většina z nás rozcvičku stejně čekala a už jsme byli připravení u ohniště ;-) Nebylo to tento den naposledy, kdy jsme vedoucí mile překvapili svým jednáním. Chválí nás, že jsme poslušní a chytří!

Na ranním nástupu nás nejvíc zajímalo, kdo bude s kým v oddíle, a pak jsme vedoucím jejich plány ještě trochu upravili pár výměnami odpovídajícího „kusu za kus“ tak, aby síly zůstaly vyrovnané. Když se Jiřka několikrát ptala, jestli jsou všichni spokojení, nikdo se neozval a ani během dne neprotestoval a netrucoval, naopak se už o půl hodiny později ze tří koutů tábořiště ozývaly výbuchy smíchu. To jsme hráli seznamovací hry, abychom se o sobě něco dozvěděli. Komu chcípla kočka, že se jeden z oddílů shodl, že skoro všichni jeho členové nesnáší rýži a podobně… :-)

Všichni jsme se vystřídali u zdravotnice na vstupní prohlídce, kde se s námi bavila o alergiích, bolestech, ptala se na spokojenost s jídlem, ubytováním, kamarády a taky prohlížela hlavy. Jestli se zas někdo vrátí s veškami, od kamarádů to určitě mít nebude, jsme čistí!!! No, a taky jsme museli plivat do průhledných misek s něčím bílým. Někomu zůstala náplň bílá, většině se zabarvila aspoň trochu dofialova a několika případům zfialověla úplně. Do tábora se nám dostala nějaká infekce!!!

Po poledni vyšli vedoucí na nástup v bílých a zelených pláštích, dekontaminačních skafandrech, s rouškami, stetoskopy a tvářili se vážně. Chvilku jsme se smáli, hlavně když jsme si všimli za chatkami pobíhající mumie a že „doktorku Áju“ nevidíme v bílém plášti, ale ve zlatě zdobených bílých šatech s egyptskými znaky. Je jasné, že jsme nemocní a máme halucinace! Doktoři z Káhirské nemocnice slíbili zjistit, jestli je tato infekce nakažlivá a o co jde. My jsme se rozhodli léčit se na vlastní pěst, vzali si deset obrázků a vydali se po oddílech hledat v okolí léčivé byliny, které by snad mohly pomoci. Tyto rostliny jsme museli taky vylisovat a udělat herbář včetně mapky, kde se kytky nachází, kdybychom z nich později potřebovali dělat léky.

Kromě toho jsme stihli ještě několik sportovních her, vymyslet názvy a pokřiky oddílů a začali pracovat na vlajkách. Dopoledne ještě poschovávaní různě pod střechami, protože se mračilo a poprchalo, ale odpoledne se už udělalo krásně.

My, velcí táborníci, jsme pochopili, že naše záhadná „nemoc“ souvisí se včerejším vyloupením hrobky. Když jsme kradli diamanty, hodně to tam smrdělo, asi jak stará voňavka. V poledním klidu jsme se dokonce místo hraní fotbalu sešli na chatce, pozvali si i vedoucího Davida, který nás ke kradení nabádal, a chtěli se třpytivých kamínků zbavit! Nikdo je však nechtěl… Tolik jsme se vžili do příběhu, že si museli vedoucí vzít stranou největší radikály a mírnit je, aby kamínky určené k pozdějšímu odměňování šikovných jednotlivců neskončily zahozené v řece… :-D

Ilonka, Anežka, Hanča a několik dalších hodných holek mělo opravdu strach. Vedoucí jim potají prozradili, že je to jenom hra, jen jako, že hrají divadlo a děti se nemusí ničeho bát. Ty sliny zabarvené trošinkou hypermanganu v krystalovém cukru byly totiž působivé i pro starší táborníky!

Večerní nástup byl zase v kostýmech. Hlavní vedoucí vyměnila skafandr za bílý plášť. Přiznala, že oni jako doktoři jsou na egyptský mor krátcí. Zkusili jsme léčbu našimi bylinkami – každý tým odprezentoval svůj herbář (lisovaný pomocí velikých kamenů i vahou vlastních těl :-) ). Vedoucí jsme tak nadchli, že budeme zítra dodatečně odměněni. Všichni se snažili, vyrobili i vlastní desky, popisky květin… O precizních mapách a přesných záznamech z míst nálezů nemluvě. Bohužel, ani naše nové přírodovědné znalosti nepomohly uzdravení. Halucinace zesílily. Sice už jsme neviděli za chatkami běhat mumii, ale všichni doktoři kromě Jiřky vypadali jako egyptští bohové. Kočka Bastet, lvice Sachmet a okřídlená Isis… Tak jsme viděli doktorky Šárku, Monču a Leňu.

Zbývala poslední možnost. Návrat do hrobky a vrácení ukradených pokladů. V oddílech jsme vysypali své kapsy na hromádky, potom si každý mohl jeden diamant vybrat a nechat a opět za soumraku jsme se s ostatními kamínky vypravili do hrobky. Jenže ouha! Chrám vypadal stejně jako předchozího dne, ale po mumii zbylo na zemi jen pár obinadel…! Byla pryč!

Kameny jsme vrátili, ale nemoc trvala. Bastet nás poslala ke kouzelnému Fénixovi, jehož slzy prý mohou uzdravovat, ani on nám však pomoct neuměl. Dozvěděli jsme se, že třpytivé kamínky budou odteď našimi odměnami za dobrý úklid, udělené pochvaly, řádné plnění služby… Jenže ty černé budeme sbírat za tresty, napomenutí, zlobení a sprostomluvu. Od Fénixe jsme pokračovali k protivné bohyni Sachmet, která prozradila, že k prolomení kletby a uzdravení musíme rozluštit hieroglyfy z hrobky, čímž uložíme mumii zpět ke spánku. Znovu jsme tedy po skupinách šplhali k hrobce / zřícenině a získali po jednom z „papyrů“. Jak ho vyluštíme, to ještě nevíme. Znaky jsou těžké a nikdo z nás neumí egyptsky. Snad to stihneme dřív, než nás mor zahubí… ;-)