Den třetí: ve starověku

Z prázdného chrámu bez mumie jsme si včera přinesli tři papyry – pro každý oddíl jeden – a společnou „desku“. Všechno samozřejmě psané ve staroegyptštině, takže nám nepomůže ani Anežčina egyptská abeceda, kterou si přivezla ze školy v přírodě :-( Abychom se uzdravili, musíme hrát celotáborovou hru, sbírat písmenka a luštit nápisy, abychom zakleli mumii a dostali ji zpátky. Jednotlivci jsou ode dneška odměňovaní třpytivými kamínky, které střádají do barevných pytlíčků z organzy (zajímavé, že o ty růžové se hlásili hlavně kluci!). Kdo pytlík ztratí, nafasuje od vedoucích látku, jehlu a niť a ušije si pytlík vlastní speciální, aby mohl ve sbírání pokračovat. Později se v odměnách a trestech dočtete, kdo už dneska kamínky dostal.

Rozcvičku tentokrát vedli kluci vedoucí – Simon a David, se kterými jsme utíkali nejen na hrad, ale i z hradu dolů. Museli jsme držet útvar, ale fotbalisti měli moc energie a zdrhli by snadno menším, tak dělali satelity. Pro pobavení všech ještě museli obíhat běžící útvar. Podle rozesmátých tváří to ale Vítkovi, Vojtovi a Matějovi vůbec nevadilo ;-) Na rozcvičku jsme ale byli kompletně nastoupení dřív než vedoucí, na nikoho se nečekalo, nikdo se neulejval, takže vedoucí – mnohem dříve než v minulých letech – přemýšlí o zrušení rozcviček. My to taky chceme, tak se budeme snažit ještě víc ;-) Jiřka sice řekla, že je zruší proto, že jsme nakažení tím egyptským morem a máme stále halucinace (zase jsme na nástupu viděli doktory v kostýmech egyptských bohů) a nemocní nemůžou cvičit, ale my víme své. Jsme prostě HODNÍ!!!

Většina dopisů z tábora by dneska mohla začínat slovy: „Maminko a tatínku, pořiďte zahrádku!“ Životadárný Nil nám dopoledne přinesl do tábora úrodné bahno, proto se z nás stali zemědělci a několik hodin jsme usilovně pracovali v týmech na úpravě kousků louky, aby zde vznikla políčka s řeřichou. O ně se budeme starat po celou dobu pobytu a musíme si vypěstovat obživu. Ach jo, a to nás nalákali na kaviár a pizzu! Některé bavilo zahradničení tolik, že se v hlíně dobrovolně hrabali i ve svém osobním volnu po poledni :-) Péče a práce se vyplatila. Políčka jsou promakaná, s nabarvenými kamínky, ohrádkami z provázků i květinovou výzdobou a v podobě srdíčka. Těšte se na fotky!

I když se vedoucí původně báli menšího počtu táborníků oproti minulým letům, zdá se to být jen výhodou. Skoro všichni se známe a projevujeme o sebe zájem. Ukázalo se to právě u políček, která jsme obcházeli společně, naslouchali jsme popisům i vlastnímu hodnocení. Nehodnotili nás vedoucí, ale zhodnotili jsme se my sami. Kdo má největší zásluhu na vzniku a má večer dostat za odměnu diamant. Trojka se jednomyslně shodla na Aničce, dvojka pochválila Adélku S. a jednička Vítka. Naopak se v tomto oddíle jeho členové nebáli říct, kdo snahu sabotoval, neposlouchal vedoucí a ráchal se i přes opakované napomínání v řece a moc nepomohl. Vedoucí ještě nechtějí žalovat, všichni doufáme, že se človíček vzpamatuje a svůj tým pro příště podpoří!

Z naplánovaného odpoledního koupání sešlo. Po obědě se přivalily mraky, které se tvářily dešťově, ale naštěstí nesprchlo. Čekala nás totiž první velká celotáborová bojovka v lese!!! Stali se z nás pašeráci pokladů z královských hrobek, které jsme museli přenášet přes území plné policajtů, kompletovat sbírky a prodávat je do evropských muzeí. V hrbatém lese jsme lítali přes hodinu, dokud jsme úplně neodvařili vedoucí :-D I když celou dobu o první místo soupeřil druhý se třetím oddílem, vyhráli taktici z prvního. (Seznamy ubytovaných i oddílů, názvy oddílů a pokřiky taky časem budou, asi ve středu…) A všichni dostali za odměnu první písmena. Do luštění jsme se pustili hned večer po nástupu!

Z lítačky se do tábora vrátilo pár odraných, třeba Jony S. a Luky M., ale na umření to není, a taky dva „vážné případy“. Vítek pokulhává na kotník, který se ale určitě zázrakem uzdraví, jestli se mu zdravotnice pokusí zítra zakázat fotbal. Adam Š. si při pádu narazil místo pod kolenem. Taky to snad rozchodí. Horší je to s Adou Š., která přišla k úrazu nohy při hrách před večeří. Místo sice neotéká, ale bolí, nevypadá to na kost, tak ještě zkoušíme masti a ráno budeme chytřejší. A snad se obejdeme bez výletu na polikliniku v Bystřici… Držte nám palce!

Večer patřil oddílovému programu. Monča s Ájou vymyslely pro svůj oddíl sérii her motivovaných zajímavostmi ze světa a soutěžili ve vědomostech. Dneska navštívili Paříž. V chatce zněly pochvaly na Martina, Adélku S. i Anetu. Oddíl Simona a Šárky vyrobil nosítka, aby se mohl vydat kompletní i s Áďou Š. nahoru na hrad dělat ohýnek a opékat na klaccích hady z těsta. Na jiném ohništi trávil společný čas před spaním oddíl Lenči a Davy, jehož členka Anička myslela i na hlavní vedoucí a přinesla jí ochutnat pečeného hada až do tábora :-)

Protože jsme dneska hodně běhali a pobývali v lese, vyhlásila zdravotnice, že se všichni musí osprchovat a hledat na sobě klíšťata. Odměnou za nalezení prvního přisátého klíštěte mělo být kokino, stejně jako za nalezení co největšího počtu klíšťat na vlastním těle. Aby nejmenší holčičky „nešidily“, prohlédly je radši i holky vedoucí. Pro sladkost si však nikdo nepřišel.

Tady měla dnešní část našeho egyptského příběhu končit, ale… Bylo 22.20, když vedoucí v chatce číslo jedna zaslechla z konce tábora, vzdáleného asi 200 metrů, chlapecké hlasy. Poslala proto ostatní na kontrolu. To by jeden nevěřil, co našli! Dva z marodů, kteří mají zákaz jít ráno na rozcvičku (jeden musí šetřit namožený kotník a druhý s bolestmi v krku, prášky a nařízeným klidovým režimem), jak „dávají dobrou noc“ holkám z vedlejší chatky. Uvidíme, kde je najdeme v jedenáct. Je však jisté, že oni najdou zítra po tábořišti spoustu papírků od bonbónů…