Čtvrtečnímu
výletování předcházel večerní nástup, kdy se na nás vedoucí naštvali a Jiřka
dokonce vysypala všem všechny doposud získané fazole z karaf kolejí do
krabic. Museli jsme začít nanovo a přestalo platit, že vede Havraspár a
poslední je Zmijozel. Mohli jsme si za to sami – nefér hrou, podváděním a
brutalitou při středeční bojovce v lese, za což byli potrestání i někteří
výtečníci individuálně.
Na výlet
jsme ve čtvrtek vyrazili rozdělení na čtyři skupiny. Vedoucí obešli nastoupený
tábor s metrem a kdo měřil méně než 140 centimetrů, automaticky byl
přiřazen k Šárce, Kikině a Ádi – směr Oslavany. Ostatní se mohli
rozhodnout, jestli na Mohelno vyrazí se Zobem cikcak cestou, obohacenou lovem
kešek (geocaching), anebo po červené stezce. Ještě jsme netušili, že několikrát
absolvujeme vzestup a sestup dvou set výškových metrů a v Mohelnu bude
otevřen odpoledne jediný obchod! Protože bylo úmorné vedro, zpět jsme popojeli
busem do Biskoupek a díky Davovi Š., který znal místní zkratku, přišli do
tábora ještě před večeří. Jen pro Elišku
museli zajet autem vedoucí, udělalo se jí cestou špatně a pěšky by to
nezvládla. Večer už se ale zapojila zpět do programu. Dohromady jsme ušli asi
16 kilometrů.
Výlet „o
ničem“ pro velké měl svůj důvod. Na celou sobotu pro ně totiž vedoucí objednali
pána se skákacími „sedmimílovými“ botami, což se cenou vyrovnalo předem
kalkulovanému vstupnému. Na nejmenší ale takové boty nejsou, protože mají
hubené krátké nožičky a nešlo by je upnout. Proto těchto osmnáct skřítků
z první skupinky zamířilo do oslavanského Permonia – nového zábavního
parku u dolu Kukla. Rozdělení na čtyři skupiny si s vedoucími probíhali
bludiště, strašidelným výtahem „sjeli“ do dolu se světelnými efekty, potkávali
různé věci i lidi, hladili oslíky a hlavně plnili úkoly. Závěrečnou odměnou
bylo zjevení permoníka ve zpřístupněné historické důlní věži, odkud byl krásný
výhled na celé okolí.
Protože i
tato skupinka musela spěchat na bus do Biskoupek, nestihly si děti koupit žádné
drobnosti. Aby neprošvihly i večeři, nastartovali vedoucí auta a otočili se ke
čtyři kilometry vzdálenému mostu a uťapkané prcky přiblížili. I tak měli za
sebou asi 13 kilometrů. A Jiřka se vydala další den ještě jednou do
„civilizace“, aby Permoníčkům nakoupila plyšové netopýry, oplatky, plyšáky,
fujtajblíky a pohlednice :-)
K pátku
se vrátíme ještě v jiném příspěvku a skočíme rovnou na sobotu. Tu jsme
měli jako „sanitární“ i sportovní. Ráno jsme si museli pořádně uklidit
v chatkách, vytahat z pod postelí všechny (nechtěně? ;-) ) zapadané
obaly od kokin i roztřídit čisté a špinavé prádlo. Potom jsme začali se
sportem. Nebelvír šel jako první na skákací boty a ostatní tři oddíly závodily
v bazénu. Vyznamenal se hlavně Oliver, který přeplaval zdravotníka Jirku.
Ale za plavecké výkony bylo oceněno víc šikovných táborníků. Přidali si na svůj
hřebík další zlatou podložku (za zlobení je černá).
Po obědě
vedoucí natahali v lese nízké lanové překážky, na kterých jsme se také
prostřídali. Zmijozel, Havraspár a Mrzimor si zablbli na botách (mladší koukali).
Budou z toho fotky! Když nám pan Petr vysvětil, jak máme držet tělo a
pohybovat se a vyzkoušel naši stabilitu, oblékli jsme helmy a chrániče a mohli
chodit po celém hřišti. Nejdéle to vydrželo Karličce, Anet, Markét, Adamovi L.,
Jirkovi, Filipovi a Vojtovi. Syn provozovatele této atrakce předváděl i salta!
A protože
máme na táboře opět hodně fotbalistů a od přátelského utkání s Brňáky jsme
se dožadovali hraní fotbalu, rozehráli jsme si mezioddílový fotbalový turnaj.
Vítěz zatím není, zbývá dohrát poslední dva zápasy. Hrály i holky!
P. S. Stejně
ale letos vede vodní pólo, které starší kluci a fotbalisti hrají každé
odpoledne v menším bazénu. S velkým nasazením! :-) Koupat se chodíme
každý den, ty bazény jsou v letošním parném létě opravdu poklad!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za příspěvek!