Den desátý: soutěžící a rozjuchaný jako ještě žádný jiný!

Dneska budeme muset ošidit text deníkový, protože si můžete do alelujá počíst jak jsme šikovní ve článku o pochvalách a trestech. Dělo se toho v posledních dnech opravdu hodně a konečné pořadí se může ještě změnit. Doposud vyhrávající první oddíl začíná být pasivní a myslí si, že už není potřeba se snažit. Dvojka s trojkou ho dobře dotahují… Kdo nás vyléčí z moru?

V úterý jsme sice nevyráželi k doktorům, ale uzdravená zdravotnice opět rozjela naplno svůj „kšeft“. S nevolností, případně zvracením nebo průjmem (předpokládáme, že vše z únavy či včerejšího pařáku) se postupně vystřídali na ošetřovně / při odpočinku v chatkách Kubík Š., Monička, Adu S., Oliver, Aneta, Maty S. … Někteří ještě dospávají, jiní už večer řádí na egyptské diskotéce ;-)

Hned po ranním nástupu nás přivítal na závodišti příjemný hlas z amplionu, který vyzýval přítomné majitele velbloudů, aby je zaregistrovali k dostihu a předstoupili k veterinární kontrole. Záhy se táborem neslo: „Velbloud si zaváže tkaničky na zadních kopytech, jinak nemůže soutěžit!“ Někteří velbloudi si museli jít vyčistit zuby… ;-)

Než se spustil samotný závod o čtyřech kolech, z tlampače se ozvalo: „Prosíme jezdce, aby napojili své velbloudy…“ Samozřejmě v takových horkých dnech musíme nejen nosit na hlavách čepice nebo šátky (a nebo jak říká Jiřka „hrnce“), ale vedoucí nás honí k pravidelnému pití. Várnici se šťávou máme přímo v táboře. A přesto, že vedoucí často posílají pít děti, sami na sebe zapomínají. Proto mezi sebou začali hrát hru. Když se někdo někoho zeptá: „Piješ?“, musí se druhý vedoucí ihned napít. Ó ano, vypít šest hrnků vody najednou je někdy těžké… Děti asi mají štěstí, že nehrají mezi sebou ony v počtu čtyřiceti ;-) 

Ale zpět k velbloudím závodům, když už jsme napojení… Nejstarším soutěžícím velbloudem byl Vavchot (26 let) složený z Báry a Terči S. s jezdcem Davídkem S. Další velbloudi třetího týmu, kteří se kvalifikovali do soutěže, nesli jména Jestřáb, Erboň a Rychlík. Všichni závodní velbloudi třetího oddílu doběhli do cíle a nebyli diskvalifikováni!!! Druhý oddíl soutěžil se zvířaty Jiskrou, Hvězdou, Gaffi a Bleskem. První oddíl nasadil do soutěže Viceroye, Camela, IM3 a Velbloudici7. Z těchto oddílů však doběhli vždy jen dva velbloudi. „Dámy a pánové, doufáme, že se vám dnešní 101. velbloudí závody líbily a těšíme se naviděnou příští rok!“

Následovala soutěž lučištníků. Jednotlivci soutěžili na třech stanovištích – střelba do terče, střelba do dálky a střelba do balónků naplněných vodou. Přeborníkem, který sejmul dva balónky, se stal Luba. Mezi třemi nejlepšími střelci vůbec se umístily tři holky – Tess, Kačka a Adéla Š. Jak dopadly oddíly s průměrem nastřílených bodů se dozvíte v pochvalách.

Odpoledne jsme se nekoupali. Zdravotnice to nedovolila, protože se opět začaly objevovat nemocné krky. Taky se nad námi proháněly černé mraky, ale nezapršelo. Ani noční bouřka u nás nenapáchala žádné škody, jsme v údolí. Jen jsme obdivovali krásné blesky.

Na druhou půlku dne jsme vyrazili do lesa hrát hry motivované pohřbíváním a mumifikací. Soutěžili jsme na jednotlivce a společně pak po oddílech jen vyráběli kostry z klacků. Nejpreciznější a nejlépe svázanou, s detaily jako jsou klouby a prstíky, ji měl druhý oddíl – Skarabeové. O něco méně precizněji udělanou, ale s obrovským podílem Luborka, první oddíl – IM3000. Na posledním místě skončili Šňapíci, kteří musí ještě studovat anatomii a přidat pár kostí…

Večerní nástup byl zase hlavně chválící, ale… Nevyhnuli jsme se opět sterledi, a to pro úplně neočekávaného člověka! Matěj H. se u dvou ze dnešních her nezachoval, jak by měl… A to, když se s lukem otočil přímo do davu a páchal atentát na instruktorku Áju. Podruhé v lese, když si odplivnul na kostru vítězného oddílu :-(

Bez remcání (i náhradního „dřevorubeckého“ programu) se večer všichni vydali do jídelny na egyptskou diskotéku. Monča s Ájou rozjížděly nejen břišní tance, které se včera všichni táborníci naučili, ale také mažoretskou show a různé blbnutí. Do tábora se potom v deset řítil rozjuchaný dav dětí, které jako jeden muž zpívaly písničky, vykřikovaly, že kdo neskáče není Čech, juchaly nad ranním posunutým budíčkem na osmou hodinu a od záchodů zaznělo (asi z úst Vojty nebo Vítka): „Pro nás disko nekončí!!!“

Jiřka mu údolím poslala odpověď: „Ale končí, frajere!!!“

Když o chvilku později přišly vedoucí a smály před svou chatkou nad fotkami z diskotéky, než půjdou pařmeny zahánět na kutě, vystrčil někdo hlavu za chatky č. 5 a okřikl je, že táborníci chtějí spát. Tsss!!! :-D :-D :-D

… A tak si tady žijeme pohodově v naší malé komunitě, kde se jednotlivým členům více či méně stýská po domově, a už se nám to všem krátí… Mamko, chystej moje oblíbené jídlo!!! ;-)