neděle 5. srpna 2012

Den osmý: kdo si hraje, nezlobí

Hrát jsme si v neděli začali hned ráno a hráli jsme na to, jak se chodí na nástup. V posledních dvou dnech jsme přestali být ostražití, neposloucháme svolávání k jídlům nebo si jdeme lážo-plážo, na což doplácejí ti dochvilní. Stejně musí čekat, až bude oddíl kompletní. Běh několikrát do chatek a zpátky byl rozhodně mnohem lepší než utíkat nahoru na hrad! Úplně nejlepší ale bude, když začneme zase chodit všude včas a vedoucí rozcvičku znovu zruší, budeme se snažit!

Dopoledne jsme strávili po oddílech mimo tábor. Hráli jsme hry, samozřejmě i bojovky, které si pro nás vedoucí nachystali. Večer dostala pochvalu instruktorka Šárka a taky vedoucí David od svých parťáků z týmů. Naše odměny a pochvaly si přečtete v samostatném článku. Dneska jich je opravdu dost, vážně jsme se snažili, protože nám jde o zrušení rozcvičky! ;-)

Skarabeové se v rámci své oddílové hry vydali do pouště Gobi a zápasili v římském Koloseu. Nejlepší gladiátorkou se stala Anet.

I když místní obyvatelé předpovídali bouřky, kroupy a průtrže mračen, celé odpoledne jsme měli hic a modrou oblohu. A to jsme měli stavět v poušti pyramidy!!! Naštěstí nás, ubohé otroky, naši otrokáři ušetřili, a mohli jsme se nejdřív smočit v Nilu. Už se k nám přidali i dopoledne odpočívající Dany, Oliver a Lukáš M. Naopak přibyla tři další včelí bodnutí (Tessi, Kuba Š. a Adam S.), která ale nejsou tak zlá jako předchozí. Vedoucí je hbitě ošetřili přímo u vody.

Do náročné stavby pyramid, z nichž si zítra ráno faraon vybere tu nejhezčí pro svůj poslední odpočinek, jsme se pustili až ve čtyři a trvalo nám to do večeře. To víte, žádná sranda – matematicky propočítaná konstrukce (Luba), pevná ruka otrokáře (Bára a Tessi), poslušní dělníci (Pepa, Kuba Š., Jonáš S.)… Měli jsme radost z ocenění dvěma písmenky. Obzvlášť my, kteří ještě vyluštěno nemáme…!

Hlavní vedoucí sice chtěla, abychom ještě k večeru sportovali, ale zdravotnice to zakázala, aby nebyly další úrazy, protože nemá tak velké auto. Stejně tak by hlavní vedoucí ledňáčky z bufetu povolila, jenže kvůli průjmíkům, bolestem krků a břich jsme je měli od zdravotnice zakázané. Z Jiřky se nám stává regulérní rozdvojená osobnost ;-)

Výpis z dnešní knihy úrazů a nemocí:
Rozloučili jsme se v pořadí se třetím spolutáborníkem, Kryštofem, který měl dva dny vysoké teploty a musel stejně ležet na marodce. Zdravíme tímto jeho i bráchu Jonáše a kamaráda Kubu F., kteří odjeli už před víkendem, a přejeme brzké uzdravení!  
Svaly na nohách si natáhla Bára (zezadu nad kolenem) a David Š. (zepředu nad kolenem), tak uvidíme…
Vyléčení: Markét (včerejší večerní naraženina palce ruky), Oli a Dany (nevolnost, únava)…
V léčení: mastmi mazaní Monča, Luky P. a Terča S., kteří dnes sundávají obvazy a jdou se umývat + Tom (mírná bolest v krku bez teplot, takže stříkáme Stopangin, necháváme ho v programu a hrajeme vabank) + Luky M. (slabost, bez teplot, ale už je to lepší)
Drobné odřeninky a štípance: Markétka, Ilonka, Anežka, Anička…

Na nástupu jsme jako první bod řešili postoj oddílů i vedoucích k ranním rozcvičkám a dodržování časů nástupů, jídel… Z každého týmu přišel jeden zástupce a přednesl, na čem se jeho členové usnesli – jestli ranní rozcvičky ano či ne a proč. K tomu samému se pak vyjádřili i zástupci vedoucích. Všichni se svorně shodli, že rozcvičky ráno nechtějí. Děti slibovaly dochvilnost, poslušnost, slušné mluvení… A také že nechtějí nést kolektivní vinu za opozdilce a předhodili neposluchy napospas rannímu cvičení. Vedoucí souhlasili, ale nezrušili rozcvičku zadarmo. Dokázat, že naše sliby myslíme vážně, máme možnost zítra ráno na prvním nástupu, a pak se rozhodne…

Večerní hra s názvem Horovo oko byla motivovaná příběhem o tomto magickém egyptském znaku. Oddíly si zvolily jednoho člena jako své oko, které je dovedlo do lesa. Oni neviděli… Tam museli poslepu sestavit nosítka a na nich odnést oko zpět do cíle. Protože však byla v lese zjištěna vysoká koncentrace egyptských božstev a údajně byla mezi stromy spatřena i pobíhající mumie, vedoucí hru usnadnili tím, že nosiči oka spolu mohli normálně komunikovat. Kdo přinesl své oko do cíle v pořádku a chtěl se zúčastnit, přišel k ohništi za faraónem a vydal se na noční lov mumie… Stezku odvahy :-)


1 komentář:

  1. velká škoda,že tam s váma nemůžou být i dospěláci,úplně Vám i dětem ten tábor závidíme, a kdy budou nějaké fotečky??? přejem krásné uzdravení nemocným...

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za příspěvek!