Den jedenáctý: mejdan u faraóna

Jupí, mohli jsme spát až do osmi!!! Díky naší poslušnosti a pořádnosti jsme si od začátku tábora přilepšili o půl hodiny spánku. Jenže pouze na den… Po prodlouženém budíčku jsme totiž nedělali, co jsme měli, neuklízeli v chatkách (máme letos později snídaně, takže po snídani už bývá rovnou nástup). Vedoucím stačil rychlý průlet táborem a budíček vrátili zítra na 7.45. Chjo! :-)

Do tábora přišla ráno depeše od samotného faraóna, že nás zve večer na slavnost do svého paláce. Oslava narozenin jeho oblíbené ženy. Museli jsme se na tuto událost dostatečně připravit a také přinést dary! Celé dopoledne jsme ve svých týmech pracovali na hudebním nástroji, sošce, malbě, tanci, oslavné básni a vtipu, který faraóna rozesměje. Posledním darem měla být krásná dívka do harému.

Mezitím vyrazila Jiřka s „Kriplíky“ Vítkem a Adélou na poslední výlet do Bystřice, kde čekali dvě hodiny, aby jim doktor během pěti minut řekl, že jsou v pořádku ;-) Vedoucí se radují, že mohou vrátit děti rodičům s čistým svědomím ;-D V posteli zůstal celý den s lehce zvýšenou teplotou, paraleny a spánkem už jen Adam Š., ale neumírá, tak uvidíme zítra. Ostatní táborníci nepřinesli z lesa ani klíště (nebo to zdravotnici aspoň tvrdili!)!!!

Na návštěvu přijel Zob, vedoucí z předchozích let, kterému se na pár dnů podařilo utéct z práce, aby nám mohl postavit v lese nízké lanové překážky. Vydali jsme se tedy přes kopce, hory a průsmyky do Horního Egypta. Cestou jsme ještě dochystávali dary pro faraóna a hráli hry. Taky jsme pozorovali, jak se v aréně vedle chatek učí koňáci honit dobytek, lasovat, tahat krávy… Ty nám mimochodem svým bučením už třetí den kecají do nástupů. Jsou tady taky koně, ke kterým se ale nesmíme přibližovat. Lucinka si s jedním aspoň popovídala na dálku, asi o nějakých koninách :-)

Do faraónova paláce jsme dorazili po půl deváté, se setměním. Přivedli nás do krásně vyzdobeného sálu s trůnem, stoly plnými pochutin (cola!!!, slané zobání, sušenky, müssli tyčinky), hrála arabská hudba, hořely svíce… Museli jsme si posedat na zem na vlastní koberečky. Od trůnu jsme byli odděleni řekou plnou hladových krokodýlů – Ferdinanda, Alfréda a Arnošta. Potom se otevřely dveře a vyšly čtyři krásné ženy z faraónova harému a nakonec i sám Nejvyšší…

Od začátku se tvářil povýšeně a naštvaně. Byl rozmarný a nikdo nevěděl, co od něj může čekat. Všichni jsme brzy pochopili, že se musíme chovat slušně a pokorně, nebo si vysloužíme pár ran devítiocasou kočkou, bičem jeho favoritky jménem Modrá. Prý je to pěkná potvora a bojí se jí i sám faraón! Naše nehodné hřbety pocítily nejednou její pádnou ruku!

Faraón si zval postupně nás, bídné červy, k audienci. Přistupovali jsme s dary a čekali na jeho hodnocení. Když nebyl spokojen, odplazili jsme se zpět pod ranami biče. V opačném případě jsme se hladově vrhali po zlatých mincích (bonbónech), které nám házel.

Oddíl jedna se opět předvedl jako nejsehranější tým. Na všem pracovali jeho členové společně a předvedli úplně nejlepší scénku, kde parodovali vedoucí na nástupu. Faraón předem věděl, co se chystá, a snažil se zachovat si vážnou tvář, ale opravdu to nešlo. Denisově roli Jiřky vypomohl Luborek důmyslnou konstrukcí podprsenky, blonďatý Tom napodobující stejně blonďatou Áju prostě exceloval. Kačka věrně zparodovala prostořekou Monču… Přesto, že se faraón bavil, odnesly si naše hřbety pohlazení bičem! ;-)

Malba jedničky se skvěla od odpoledne křídami na asfaltu před jídelnou a ačkoliv jsme ji nemohli přinést, faraón ji ocenil jako nejoriginálnější. Výroba sošky se nám moc nepovedla, hudební nástroj jsme obešli sestavením tria se šutry a kůrou, básnířka Kája faraóna urazila jen trošku a zlatým hřebem byla naše dívka. Do harému jsme darovali Adélu, která umí prát, vařit a uklízet. Přidali jsme ještě blázna Vítka, ale toho nechal hodit několikrát do řeky, aby se krokodýli nažrali. Faraóna jsme ale dostatečně uctili a po poradě se svými věrnými nás pozval k hostině.

Nehodní a drzí, oddíl číslo tři. Vysloužili jsme si svými urážkami a kecy jen poloviční hostinu a devítiocasá kočka běhala hlavně po zádech Báry. Víme úplně přesně, kolik ran faraón nařídil: „Tři tisíce dvě stě padesát osm tisíc!“ Nejvíc nadšený byl faraón naším tancem. Zapojilo se do něj pět tanečníků, a to tři holky a dva kluci, kteří předváděli break dancové kreace. K tomu hrála hudba z „kouzelné krabičky“ ze třetího tisíciletí!!! U naší básně, excelentně přednesené básnířkou Anežkou, se faraón vůbec neurážel. Narozdíl od „one women show“ v podání Báry alá Blbá blondýna v Ajdžiptě. Dovolila si pohanit faraónovu zemi, že prý jsou tu sochy bez nosů místo aby ji opěvovala!!! Faraón nejdříve vztekle mrskal svými důtkami a pak dokonce vstal a uraženě odešel! (Báru nechají vedoucí tenhle jedinečný výkon zopakovat ještě za světla na kameru, abyste pochopili, jak strašně těžké bylo nesmát se!!!)

Harfa nehodných červů vůbec nehrála, ačkoliv se Pepík snažil a velmi uctivě klaněl, až se z něj málem stalo další krmení pro krokodýly. Lukymu a Matějovi H. se hodně povedla soška pyramidy včetně vchodu, s obrázky pyramid, velbloudů a západů slunce (to faraón tuze rád!) si dali práci Anička, Hanička a Davídek. Největší pobavení ale přinesla němá Gisele (Tess), která se ihned stala faraónovou favoritkou! Ideální žena!!! Zároveň musel faraón nechat zbičovat jednu ze svých současných žen (Šárku) za to, že prodala své cenné šaty na tržišti a nyní je má Gisele!

Ačkoliv třetí oddíl vyšel v průměrném hodnocení ze všech nejlépe, jako jediný byl přizvaný jen k poloviční hostině. Tito bídní červi neví, jak se chovat v přítomnosti Nejvyššího!!!!! Až když ke konci obětovali na usmířenou do řeky plné krokodýlů Vojtíška, mohli dojíst i zbytek ;-)

Jako poslední si vzal faraón na paškál dvojku. Slavný umělec Jakub S. přinesl dokonalé mistrovské dílo, sochu posvátné kočky. Stejně uchvácen byl faraón také z hudebního nástroje Lyrus Harfus Zvonkohrus, který nejen že vydával libé zvuky lesa a dalo se na něj hrát, ale také byl nejekologičtějším a nejpracnějším nástrojem. Z dílny mistra Martina. Zato malba ve stylu moderního umění aneb čtyřikrát pyramida s hvězdami pokaždé jinou barvou fixí byla odbytá a básník Viktor byl dokonce faraónem z paláce vyhozen pro nedostatečný průjev úcty!!!

Ani faraón neskočil na to, že moravské lidové tance mají melodii duc duc, ale hrstí zlata ocenil tanec Markéty a Anety. Neuvěřitelné, co holky zvládly za jeden den nacvičit! Bláznův vtip vůbec vtipný nebyl… A dívku do harému, Adélku S., faraón odmítnul. Ovšem pro její dobro. Je příliš krásná, milá a umí tak nádherně tančit, že by jí žárlivé manželky vyškrábaly oči ;-)

Rozesmáté děti z atmosférou nabitého večera zaháněla do chatek svým mňoukáním devítiocasá kočka. Kdo měl štěstí, lekl se ve dveřích své chatky i zmalovaného faraóna…

Takhle jsme si letos užili mejdan a hodování, stejně jako byl v minulých letech třeba bar na Aljašce. Jestli jste nám záviděli doposud, teď už musíte být úplně zelení! ;-P