Opušťák

12. 7. 2017

Budíček v 7:30 a ranní rozcvičky jsou už samozřejmostí. Každý den je vede někdo jiný – říká se mu DVT (denní vedoucí tábora), a ten nás také svolává megafonem na nástupy, na jídlo, na hry… A jeho oddíl má službu v jídelně, což znamená, že před obědem chystají členové oddílu talíře a lžíce na polévku a po každém jídle někdo jiný utírá stoly a zastrkává židličky po těch, kteří zapomenou. Nechceme, abychom nechávali jídelnu druhému táboru po sobě špinavou.

Dnešního dne jsme dostali opušťák za dobré chování a mohli konečně vytáhnout paty z věznice. Vypravili jsme se po skupinách do tří různých směrů a s buzolami plánovali možné cesty útěku. V zacházení s buzolou a určování azimutů se museli procvičit úplně všichni. Tímto zkoušením jsme vlastně nachystali během dopoledne trasu s deseti úkoly pro jiný tým.

Odpoledne nám opět malinko sprchlo, proto jsme se vybavili pláštěnkami a vyrazili po azimutech jiného oddílu. Šel s námi i jiný vedoucí (ten, který se svými dětmi trasu chystal), abychom nezabloudili. Museli jsme zvládat jak nástrahy kopců, lesů a luk, tak třeba přecházet přes padlý kmen stromu přes říčku Bobrůvku nebo ji v jiném místě brodit. Nejmenším vždy pomáhali velcí a hlavně Honza P. s Danym za to dostali od vedoucích pochvalu. Oceněny byly i holky, které mají strach z výšek, přesto ho překonaly a zvládly kládu přejít! 😊

Když jsme se všichni sešli zpátky v táboře, začali jsme za Jiřkou chodit s klíšťaty. Vyhlásila, že je vykupuje, a za každé „odevzdané“ klíště dostaneme bonbón. Máme tak motivaci se prohlížet. Neznamená to ale, že bychom se nešplíchali repelenty, tábor je jedna velká voňavkárna, když se chystáme do lesa. Holt si na nás klíšťata letos zasedla!

Před večeří nás bavila skoro hodinu hra na lišky. Za pás kalhot jsme si zastrčili šátek, který visel přes zadek jako liščí ocas. Komu ho lovec strhnul, ten vypadl. Hra byla ozvláštněna tím, že pokud byl chycen sám lovec jiným lovcem, každá jeho oběť se do hry mohla zase vrátit. Hra velmi bavila i Zuzanku G., která si mezi dětmi našla své oblíbence a běhala jim ocásky stahovat 😊 Musíme pochválit všechny táborníky, jak si na Zuzku dávají pozor, věnují se jí a hrají si s ní. Oliver kopal míčem, ráda chodí za Matýskem B. a Lukym B., Kristýnka a Viktorka Pl. si s ní hrají s plyšáky… Jen při divokých hrách musí Zuzka zůstávat raději bokem s tatínkem a to se jí moc nelíbí 😊

Na večeři bylo filé a zdravotnice Jiřka kontrolovala, abychom nevymýšleli a všichni snědli aspoň kousek, a těch pár, kteří rybu odmítají, aby si dali hromadu brambor se salátem. Pořád běháme, celé dny jsme v pohybu a tělo potřebuje živiny. Rybu nevracel nikdo, byla měkká, bez kostí a moc dobrá! Paní kuchařka nám zbytek porcí dala do tábora a protože po večerní hře měli někteří ještě hlad, instruktorky filé s chlebem nabídly na chatkách a my jsme všechno snědli!

Večerní hra se jmenovala Zhasínání svíček a vedoucí se nemuseli ani moc snažit sfoukávat. Na pomoc jim přišel déšť. Největší průtrž jsme přečkali v chatkách a potom v pláštěnkách a gumákách vyrazili na travnatou plochu před chatkami. I letos se potvrzuje, že gumáky + Podmitrov patří nerozlučně k sobě… Téměř každá hra se dá hrát v jakémkoliv počasí, proto bylo přenášení svíček hrou chodící. Motivovaní jsme byli tím, že na ostrově došlo k výpadku proudu a potřebujeme sehnat světlo, abychom mohli plánovat útěk. Jediný oheň hoří u památníčku vězňů, kteří zde přišli o život při minulé vzpouře. Každý vězeň tedy vyfasoval čajovou svíčku, zapálil si ji u pomníčku a musel ji hořící přenést do cely své skupiny ve vzdálenosti asi 100 metrů. Navzdory kapkám z nebe i zákeřným dozorcům. Vedoucí hry Moňa všechny na konci pochválila, jak dodržovali bezpečnost, nikdo se nepopálil ani nepodpálil, jen někteří vedoucí skončili pokapaní voskem ve snaze sfouknout svíčku nejstarším klukům. Ti jsou i o dvě hlavy vyšší než Áďa či Pavlína 😊

Ve hře byli nejúspěšnější Mistři, kteří přenesli 102 hořících svíček, za nimi byli Chuligáni s 95 svíčkami a poslední Kartel dopravil do cíle 87 hořících světýlek. Nutno říct, že na hru se velmi hezky dívalo – ve večerním šeru a deštivém pošmournu se hrací pole hemžilo různě barevnými „duchy“ se světýlky, kteří se pomalu jako by náměsíčně pohybovali tam a zpátky…