Začněme dnes hádankou. Víte, jak se pozná, kolikátý
den jsme na táboře? Kdo by hádal, že podle počtu použitých párů ponožek, ať na
to raději zapomene. Maminko, v zápalu boje se přece nedá myslet na to, že
si každý den musím dát čisté!!! :-D Ne, pozná se to podle toho, že ráno před
budíčkem je v táboře úplné ticho, jen řeka šumí… a děti spinkají! Žádné
vykecávací skupinky na zápražích, které nemohou od půl sedmé dospat, jako dva
dny po příjezdu. A taky ŽÁDNÉ ZBYTKY JÍDEL na talířích, co by děti vracely.
Nemusí mít strach ani mamky, které do dotazníků psaly, že děti jí pomalu nebo
je třeba dávat pozor, aby dojídaly porce 😉
A velké holky už taky nefrfňají a sní, co dostanou, protože hlad po sportu je
nejlepší kuchař (a místní kuchařka slečna Monika taky!) 😊
Sobotní ráno začalo klasicky budíčkem a rozcvičkou jen
pro holky. Proč? Bodování ubikací totiž dopadá dost bledě a oblíbené prasátkové
medaile dostaly na krk letos jako první velké holky z Valtic! Obecně se
vedoucí na celou dívčí část tábora zlobí, protože se slečny neumí chovat na
záchodech. Toaletní papír po zemi, celá rule vhozená do záchodu… a ještě hůř!
Když nepomohlo domlouvání vedoucí Pavlíny, musel děvčata pokárat veřejně
plukovník na nástupu – fůůůj. Ale zabralo to a už si na čistotu dáváme pozor! Všichni
jsme si taky museli vynést z chatek odpadkové koše.
Po nástupu následovala jedna z dosud
nejobtížnějších her. Místní občané z ostrova nám chtějí pomoct
k útěku a poslali zašifrovaný vzkaz. Ale jaký!!! Dávalo by vám smysl: CJQL
XGBPK WMQN RTQ FPGUPK FQRQNGPFPG DWFGVG RNPKV X RQEVW 11 XGBPW. ? Nám právě
taky ne! Museli jsme proto najít v táboře nápovědu A = C a poradit si
s ní. Zkuste to taky 😉
Šifra nás honila napříč hracími lesy, hradem a táborem
a museli jsme plnit různé úkoly. Aby holky s bolavými nohami (Terka D.,
Viki Př.) nemusely běhat, každý oddíl nechal na jednom stanovišti své dva členy,
kteří měli za úkol složit básničku o Kubovi, a pak se pro ně vrátil.
Nejrychlejší byli Nevinní mistři a o druhé místo se podělili Chuligáni
s Kartelem. Jediní Mistři totiž měli vše správně a proto dostali nejvíce
dílků svého vzácného obrazu.
Ani odpoledne nebylo lehárko. Šifru jsme si museli
vyběhat v lese a vyšlo z ní, že se máme rozdělit na malé a velké a
absolvovat další program v tomto složení. Vedoucí přistupují
k občasnému dělení dle věku proto, aby si velcí mohli zablbnout u
oblíbených orvávaček a honiček bez ohlížení na bezpečnost nejmenších, a naopak
aby i malí dostali možnost ve hrách vyniknout, aniž by jim brali nápady anebo
vše vyřešili rychleji velcí. Zbytek odpoledne si všichni proto užili ve smíchu
a družné zábavě. A věřili byste, že i čtrnáctileté kluky bude bavit hra na
Rybičky a rybáře? 😉
Večerní klid bývá chvílí, kdy skončí zábava vymyšlená
vedoucími a musíme se o sebe postarat sami. Tady někdy přijdou chvilky
smutnění, pocitu osamělosti, hlava si vzpomene na maminku anebo se ozve
bobinko, které taky dokáže človíčka roztesknit. V takové chvíli píšeme do
dopisů, že je nám smutno, že se máme blbě, že s námi nikdo nekamarádí a
nebo voláme mamince, aby si pro nás přijela. Některá mamka na to neskočí, jiná
se vyděsí a je jí to líto… Žádná ale nevidí, že v poledním klidu jsme
s velkými hráli fotbal, navštěvovaly se s holkami z opačné
strany tábora v jejich chatce, kopali míčem se Zuzankou, pozorovali na
zápraží chlupatou housenku s každým, kdo šel okolo, a u her jsme řádili
jako draci, lítali po lese a celý tým křičel naše jméno, aby nás povzbudil. A
až přijde dopis za pár dní domů, my už ani nevíme, co se nám ten den stalo, a
smutek je dávno zapomenutý. A když by přece jen mamka měla nějaké pochybnosti?
Stačí vzít po poledni telefon a zavolat vedoucím, kteří s dětmi tráví celý
den, a vymyslet společně „protistýskací“ strategii. Někomu pomáhá s mamkou
promluvit, jiného to naopak ještě víc rozpláče… a to ví zase maminky líp než
vedoucí 😊 No a pokud je úplně nejhůř a máme
v chatičce slzavé údolí jeden večer, druhý den, to už volají sami vedoucí.
Musíme ale pochválit letošní nové děti (19 ze 39), že i když občas slzička
ukápne, stačí povzbuzení od vedoucích či kamarádů a když jsme zvládli společně
týden, ten druhý už do konce vydržíme taky!
Sobotní den jsme zakončili štafetovým kroketem na
travnaté ploše před chatkami. S kroketovou holí jsme vybíhali po jednom
z oddílu k brankám a hnali míčky k cíli, v každé brance si
vyzvedli část šifry, a dolušťovali ji až za tmy s baterkami v rukách.
Vítězství připadlo opět Mistrům, kteří začínají naplňovat svůj pokřik „s výhrou
domů odjedeme“, druzí byli Chuligáni a poslední bohužel Kartel. Po počátečních
výhrách začala Kartel provázet smůla několika zraněných členů, ale všichni jim
držíme palce, aby zabojovali a ostatní týmy dohnali!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za příspěvek!