Tmelení kolektivů aneb hlásí se vězeň 1-9-8-2

10. 7. 2017

Ráno začalo sirénou, kterou jsme nečekali. Alespoň my noví byli překvapení takovým náhlým vyhnáním z postelí. Na to, že jsme ve vězení, jsou pryčny měkké a v budkách je teplo. Někteří si stěžovali, že jim bylo dokonce horko! A zahřáli jsme se také rozcvičkou s plukovníkem, při níž s námi i dozorci běhali a protahovali těla. Dva nejstarší trestance Ondru a Honzu P., protože zaspali, nechal plukovník navíc brodit studenou vodou, která tento vězeňský tábor obklopuje.

Věznice je sice přísná – minulý večer jsme se ještě dozvěděli, co vše smíme a hlavně nesmíme – ale jídlo je luxusní. Snídani jsme si mohli vybrat na švédském stole a všeho byl dostatek. Od cereálií + mléka nebo jogurtu přes dva druhy šunky, dva druhy sýrů, máslo a marmeládu, nakrájenou zeleninu až po několik druhů pečiva. Teplý čaj je samozřejmostí. Každý si od všeho nabírá sám a může si chodit přidávat. Potom se konal ranní nástup, plukovník Kuba vyjmenoval, co vše nás dnes čeká, a začali jsme se seznamovat s ostatními i novým prostředím. V družinách jsme nafasovali barvy, desky, fixy, papíry a začali vytvářet návrhy našich identifikačních štítů, názvy a pokřiky.

Jmenujeme se:

1.      oddíl – Řídící kartel

·         velitel kapitán Áďa

·         poručík Markéta

2.      oddíl – Liga chuligánů

·         velitel major Moňa

·         poručík Martin

3.      oddíl – Nevinní mistři

·         velitel kapitán Pavlína

·         poručík Adélka

Kdo z nás patří pod kterého velitele napíšeme někdy příště, stejně jako pokřiky. Místo obvyklých vlajek jsme ještě v poledním klidu dotvořili barvami malované štíty z malých sádrokartonových desek, které budeme od nynějška hrdě nosit na nástupy. Každý už máme také ceduli na krk se svým identifikačním číslem, musíme ho znát nazpaměť a ceduli mít vždy na večerní nástup na sobě. Zadní stranu nám totiž postupně začnou plnit razítka za pochvaly…

Po obědě, který míváme ve 12:00, a poledním klidu – osobním volnu, jsme od dvou hodin opět tmelili naše kolektivy společnou prací. Vyrazili jsme do okolních lesů a hráli hry na jména a na důvěru. Zjistili jsme také, že ostrov s věznicí není opuštěný, žijí zde různí lidé, a jak jsme se po večerním nástupu přesvědčili, jsou ochotní nám pomoci! Poslali nám první zprávu, šifrovanou, aby ji dozorci nezachytili. My jsme ji museli rozluštit a dostali se ke klíči, který pasoval do jedné ze tří tajných schránek, ukrytých v kopřivách. V nich se nacházely části něčeho, co vypadá jako vzácné obrazy. Je to možné?

První byli ve hře Nevinní mistři, druhý Řídící kartel a třetí místo získala Liga chuligánů. Až do tmy jsme pak hráli na louce před budkami hry a zahnalo nás až volání večerky. Sprchy bzučely jako úly, jak si všichni sdělovali zážitky.

Zatím nevíme, k čemu nám bude vak a zápisník, který jsme od plukovníka obdrželi na nástupu do každého týmu jako odměnu za dnešní práci. Ale prý nám to může hodně pomoci. K čemu??? Je tady zatím víc otázek než odpovědí, a rozhodně se nenudíme ani nemáme čas tesknit!