Čtvrtek 21. 7. 2016

Královna dodržela slib, který dala předchozího večera badatelům, a ráno byly na celnici všem vráceny jejich pasy a jako bonus královna vyřídila i víza do Francie, kam se badatelé dnes vydají. Monča všem připomněla a zároveň poprosila, že chybí k odjezdu už jen jeden den, ať si nikdo z badatelů nic neudělá, když jsme to do teď zvládli bez zranění a nemocí! J

Dopoledne se všichni věnovali oddílovému programu, jelikož se vše chýlilo do zdárného konce. Vedoucí si s dětmi popovídali a ohlédli se za táborovými zážitky, bavili se a hráli hry na to, co se jim na táboře líbilo a co se jim líbilo méně. Podle toho, co všichni povídali, se tábor moc povedl. A to nás tuze těší, když jsou všichni spokojeni! J Všichni si společně zahráli ještě posledních pár her v oddíle a navzájem si vyrobili upomínku na tento tábor – pomalovanou březovou placku. Večer při hodnocení si každý vybral jedno kolečko, kromě toho svého, jako památku na tábor. Na zadní straně placky našel i jméno autora, svého táborového kamaráda.

Odpoledne se v táboře objevil dopis od Lupiče! Tentokrát to vypadalo, že je Lupič blíž, než se zdálo! Ale nečekaně přišla bouřka a pátrání se muselo kvůli prudkému lijáku odložit. Asi po čtyřiceti minutách, posilněni svačinou, se mohli badatelé vyzbrojeni svými klíči a buzolami vydat po stopě Lupiče, aby konečně vyzvedli „poslání“, pro které původně do Francie přicestovali. Červená obálka, kterou přečetli, je zavedla k brodu za táborem, kde je na stromě visela další červená obálka. Tu ale mohli otevřít jen určitým počtem klíčů. V ní bylo napsáno, že mají za úkol všichni přebrodit na druhou stranu – hurá do toho! Po splnění prvního úkolu mohli dopis rozlepit, aby se dozvěděli kam dál. Ve druhé části obálky už byl napsán jen azimut. Bylo tedy za potřebí použít buzoly a vydat se po azimutech. Tato čísla badatele dovedla k dalším obálkám, každá obálka se mohla otevřít až poté, kdy badatelé odevzdali potřebný počet klíčů napsaný na obálce. Některá obálka je navedla jen na další úsek cesty, jiná jim dávala splnit nějaký úkol, než mohli pokračovat v cestě. Úkolů bylo celkem deset.

1. Zdolat brod za táborem a dostat se na druhou stranu řeky

2. Najít pět šišek na osobu a společně postavit kupku ze všech šišek

3. Společně zazpívat libovolnou píseň, kterou budou znát všichni

4. Dojít na řešení čtyř zadaných hádanek

5. Nesmět mluvit a poskládat se podle abecedy do řady vedle sebe

6. Stoupnout si do kruhu, chytit se za ruce a posílat si signál stisknutím ruky; čtyři vedoucí, kteří stojí vevnitř kruhu, nesmí poznat, kde se signál nachází a kdo jej zrovna posílá

7. Vytvořit ze svých předkloněných těl housenku a nechat šest nejmenších badatelů přes tělo housenky tvořené z těl badatelů přesoukat

8. Vyjmenovat státy a města, které jsme za celý tábor v rámci CTH navštívili a říct co nejvíce zajímavostí o těchto místech

9. Všichni se podepsat na jeden list papíru

10. Nejkratší cestou se dostat zpět na základnu (do tábora)

Některé úkoly byly náročnější, jiné dětem pořádně procvičily hlavičky, u dalších se pěkně zpotily, ale všechny ať už s pomoci svých vedoucích nebo bez ní zvládly! Všichni vedoucí i instruktoři doprovázeli svůj oddíl na této společné cestě za Lupičem. Po přečtení posledního úkolu „Vraťte se nejkratší cestou na základnu“ se společně z posledních sil všichni rozeběhli dopadnout Lupiče.

Po příchodu do tábora děti už z dálky viděly Lupiče, zahaleného celého v černém s kuklou na hlavě. Jaké to ale bylo překvapení pro všechny děti, že po přepočítání všech vedoucích i instruktorů nikdo nechyběl! ;-) „Kdo je tento záhadný Lupič?“ znělo z davu. Lupič badatelům vysvětlil, že jejich poslání ukradl, neboť si myslel, že ho nejsou hodni. Ale při pozorování jejich práce po dobu trvání tábora, hledání Lupiče a vzhledem k výkonu na jejich poslední společné cestě se rozhodně jim danou obálku vrátit.

Po rozlepení obálky se děti dozvěděly, že poslání pro které si původně do Francie dojely, je PŘÁTELSTVÍ, LÁSKA A SPOLUPRÁCE. Toto poslání Lupič pokládá i za svůj poslední jedenáctý div světa na této cestě badatelů. V obálce se ještě skrýval jeden poslední klíček. Lupič, jinak také členka spolku 7 DNÍ Pavlína Šubová, badatelům řekl, že klíč je od pokladu, který na ně čeká, a dal jim za úkol si poklad vyhledat. Společnými silami děti vyhrabaly v zemi za táborem truhlu se sladkostmi. Čest poklad otevřít jediným klíčem připadl účastnici Moničce S., která získala během osobního hodnocení od vedoucích nejvíce pochval a žádná trest! Všichni jí zatleskali!

A nebylo v té truhle náhodou sladkostí málo pro celý tým čtyřiceti badatelů? Nebylo, po vypátrání a vyhrabání truhlice totiž ještě Lupič začal do davu další bonbóny a sladkosti rozhazovat, aby si všichni mohli nahrabat pokladu plné kapsy.

Večer na děti čekal poslední rozlučkový táborák, ale ještě před ním bylo potřeba odměnit všechny děti za jejich snahu a vytrvalost. Také děti hodnotily své vedoucí a instruktory. Každý vedoucí a instruktor se nakonec mohl podívat, jak jeho práci vidí děti a vzít si z toho ponaučení nebo pocit dobře odvedené práce!

Když děti ohodnotily vedoucí, mohly si jít vyzvednout svoji odměnu. Na lavičce před štábem byla rozložena řada odměn, ze kterých si děti vybíraly – od notýsků, knížeček, plyšáků, po propisky, magnetky apod. Každý si ještě vybral březové kolečko, vymalované kamarádem, a pak už hurá k táboráku zazpívat si za doprovodu Lukeho a jeho kytary a zpěvu vedoucí Ádi. Zvláštní odměna ve formě bonbónů čekala na chatku č. 18 ve složení Barča, Klárka J. a Jana, která vyhrála bodování čistoty!  

Dětem byla slíbená „neomezená“ večerka do půlnoci. Bohužel kolem půl jedenácté jsme byli všichni zahnáni do svých příbytků a chýší, neboť se na nás valila další bouřka a průtrž mračen. Všichni byli unavení a tak moc se těšili domů, že se odebrali do říše snů dobrovolně. Snad si nechali zdát o všem, co se na táboře přihodilo, a odnesou si jen ty pěkné vzpomínky!  

Monča