Cesta za pokladem (poslední den)

Je neuvěřitelné, jak ten čas na moři letí! Najednou je čtvrtek, poslední den před návratem domů, a nás čekají poslední hry, hodnocení tábora a vedoucích, balení, rozlučkový táborák… Máme už taky všechny ústřižky mapy, vedoucí nás k pokladu. Zbývá však překonat záludné překážky… A vítěz bude jen jeden!

V noci nás přepadli piráti, kteří si také dlouho brousí zuby na poklad. Chtěli nám vzít mapu, ale my jsme se nedali, tak nám zapálili plachty. Nás už nic nezastaví! Dopoledne jsme si vyrobili během hodiny vory, na kterých jsme museli transportovat postupně všechny členy posádky na bezpečný ostrov (slalom mezi kužely, přelézt lano, podlézt lano, obejít stromky, překročit kládu, přenést nad „bezednou propastí“ – lehátkem). Kdo skončil na zemi, byl utopen.

Nejrychleji a s komplet všemi členy se na ostrově radovali námořníci Calypso, kteří tím pádem mohli na odpolední závěrečnou etapu vyrazit jako první s dost velkým předstihem. Druzí se doplácali námořníci z Blackwolf, ačkoliv s vypětím sil a mají čtyři utopené. Odpoledne vyrazili deset minut po první skupině. Posádce Poseidonu se bohužel vor rozpadl už cestou a jejich bilance není slavná. Čtyři mrtví, tři na ostrově, zbytek uvízl na startu… Tato posádka mohla odpoledne vyrazit až jako poslední s patnáctiminutovým odstupem od druhých. Celkovým pořadím ale mohou ještě zamávat soutěžní úkoly na trase!

Svačinová vsuvka: Posádka málem uspořádala vzpouru – nikdo nechce čokoládový pundink, všichni se perou o pár kousků vanilkových. Mates H. dokonce uzavřel velmi výhodný obchod, a to že všem vedoucím vynese před odjezdem v pátek ráno odpadkové koše ;-)

Erik se ptá malé Terezky: „A Terezko, ty pojedeš příští rok?“

Terezka přikyvuje.

Erik: „Tak se tady uvidíme!“

:-)

Nemyslete si, že získat poklad bylo zadarmo. Ze základny jsme vyráželi po posádkách jen pod velením kadetů-juniorů a naše první cesta vedla brodem přes řeku za jídelnou. Potom do strmého kopce přes dvě strže a dvě rozcestí, na nichž jsme museli plnit další úkoly, abychom se vyšplhali na samotný hrad Templštýn. Tam jsme našli označené místo a začali kopat. Místo vysněného zlata nás však čekala zrada! Nápis: „Poklad najdeš na dně!“

Monča s Jiřkou zažily perné chvilky, když se snažily před naším příchodem dostat v táboře vodotěsné vaky na dno bazénu :-). I s kameny pořád plavaly, takže musely na kolečkách přivézt obrovské šutry a teprve potom jeden za druhým vaky zabublaly a potopily se. Krátce nato přiběhla první skupina – Calypso. Kuba S. zouval boty už při běhu a vrhl se do vody, aby poklad vytáhnul. Poklad si potom jásající tým rozdělil a ihned zkonzumoval (kokina, kokina, kokina! :-) ). S nevelkým časovým odstupem se přiřítili námořníci z Blackwolfu, za které lovil Vojta. Oba týmy stihly večeři, jen Poseidoni doběhli až po osmnácté hodině, téměř třičtvrtě hodiny po prvních. Avšak i na ně zbyl na dně jeden pytel s pokladem a na břeh ho vytáhl velký Lukáš (a dostali i večeři!).

Poslední večerní nástup se nesl v duchu hodnocení a chválení. Vedoucí vyhodnotili nejlepší kajuty, o tom máme samostatný článek. Také admirál odměnil nejlepší zpravodaje a ilustrátory ze života na moři. Články některých z nich se tady ještě také objeví, protože opravdu stojí za to! Z těch nej: Markét, Kuba S., Barča a Klárka, Luke P., Adélka a Vojta, Dany a Oli… A z obrázků jednoznačně nejpromakanější Lukáškův, protože v sedmi letech nakreslil nejen loď s posádkou a vlajkami, ale také s bohatým životem v podpalubí :-) Odměněno bylo však mnohem víc námořníků, kteří si dali na splnění úkolu záležet.

Večer patřil tradičnímu závěrečnému táboráku „s neomezenou večerkou“ (do půlnoci :-) ). Pekli jsme hady z těsta nad ohněm, zpívali s kytarou, objímali plyšové medvídky, které jsme dostali všichni na památku (vedoucí děkují za věnování dvou beden plyšáků mamince P.!). Každý si ale mohl odnést i jiné drobnosti na památku. K odměňování táborníků vedoucí přistupovali podle celkového množství získaných pochval, a to v následujícím pořadí (v závorce celkový počet pochval po odečtení eventuálních minusových bodů za tresty):

1. Kuba S. + Vojta Š. (14)

2. Patrik M. (13)

3. Monička S. (12)

4. Dany S. (10)

5. Mates P. + Oli (9)

6. Lucka + Maty S. + Adam S. + Adéla S. + Anet K. + Mates H. + Markétka D. + Jony S.(8)

7. Michalka B. + Barča G. + Franta P. + Markéta P. + Erik R. + Davídek S. (7)

8. Luky H. + Karolínka M. + Luke P. + Terezka S. (6)

9. Karel D. + Vašek J. + Kryštof K. (5)

10. Tonda B. + Verča K. + Jonáš K. + Šimon K. + Marek R. + Terka S. (4)

11. Kristýnka Č. + Viki D. + Klárka H. + Kubík K. + Honzík S. (3)

12. Robinek J. (2)

13. Radovan F. + David K. + David Š. (1)

14. Andrej Č. + Patrik Š. (0)

15. Tomáš B. (-1)

Posádka lodi Morgan měla vlastní bodování prostřednictvím výzev, a nakonec taky vlastní vyhodnocení. Kapitáni sice měli nachystané stejné barevné >crazy< 8 GB flashky pro všechny, ale usoudili, že ne všichni starší námořníci si je za svůj přístup zaslouží. Také ne všichni byli přizváni ke členství v Klubu instruktorů 7 DNÍ…

Zdá se, že nám až na pár ztracených plavek, ručníků, mikin, trenek a ponožek (ale snad všechny „vyplavou“ doma!) dopadl tábor dobře! Podle ohlasů z hodnocení jsou námořníci spokojení, rodiče snad také… A snad se se všemi setkáme příští rok zas!

S pozdravem za táborový tým

kronikář flotily

Jiřka