Den Morganů

My víme, že Vás doma to mrzí, taky kapitáni a admirál jsou ze situace rozmrzelí, ale pádná ruka musela být a vydržet až do konce…Který naštěstí pro nás Morgany nastal dnes v poledne! (středa)

Ještě na dopolední hru v lese s názvem Tichá tiskárna jsme zůstali u posádek ostatních tří lodí. Za dobrý výkon byla pochválena Adélka a také celá posádka Poseidonu skončila na prvním místě, protože na rozdíl od jiných posádek nešidila a nevynechávala v předávání „tiché pošty“ některé slabší členy. I jejich „kopie“ předlohy byla nejpřesnější. Jinak jsme se navzdory předpovědi počasí a včerejší večerní „mlze“ (páře z lesů), která pokryla celé údolí, probudili do krásného modrého a slunečného dne. Doufali jsme, že už vydrží až do konce!

Také dnes po poledním klidu jsme si skočili do bazénů a Morgani, kterým už kapitáni vrátili vlajku i místo ke stání na nástupech, odmítli účast na skupinové výzvě. Přitom měli jen přeplout na nafukovacím lehátku přes bazén – sice v oblečení a botách, ale jak vzápětí dokázali Vojta i podstatně těžší Jiřka, téměř by se nenamočili a boty by zůstaly suché úplně… Někteří byli na ty druhé naštvaní. A to nebylo to nejhorší, co námořníky „čtverky“ čekalo!

Odpolední hru s názvem Admirálův požadavek rozehnala další velmi rychlá a vydatná průtrž mračen. Pršely tak husté provazy deště, že se ani nedají popsat, a soutěžili jsme, kdo má větší rybník pod schody chatky. Stejný průběh jako oba dny předtím – přestalo během půl hodiny a zakrátko svítilo sluníčko. Mohli jsme začít běhat po stanovištích, která byla založená na náhodě – jaká padnou čísla na hrací kostce, a shánět pro admirála koření, tabák, rum a otroky. Nejúspěšnější byla posádka Calypso s 225 body, druhá posádka Blackwolf s 200 body, třetí Morgani se 175 body a bramboroví Poseidoni se 150 body. Podle výkonu posádky dostaly další útržky mapy a teď už musí tušit, že je to mapa s pokladem!

Před večeří se vydala skupina nejstarších plnit další, tentokrát individuální výzvu. Už na pokyn, že mají Jiřku a Marťasa odvést k pásu kopřiv, někteří zezelenali. „Nééé, prosím, kopřivy nééé!“ Ale jóóó! Marťas vysvlékl tričko, utrhnul trs žahavek a začal se jimi švihat přes záda, paže, břicho, nohy… Čelisti padaly. Výzva spočívala v tom, že se Morgani vlastní rukou „poprdlí“ na lýtkách. Kupodivu to byly holky, kdo sice s trochou reptání, ale odhodlaně, začaly sbírat puchýřky. A kluci předváděli „ciráty“. Mates baletil v kopřivách, Vojta se několikrát rozbíhal proti nim, aby se obrátil a ještě se „psychicky připravoval“, a co vyváděl David… Radši no comment :-P Nakonec to dali všichni kromě Terky a velkého Patrika, oba se nezúčastnili ze zdravotních důvodů.

Kapitáni na své večerní poradě a poté i nástupu museli bohužel opět řešit Tomáše, který dál kluky na chatce bije, vyhrožuje jim, plive po zemi i po nich (i po vlastním bratrovi!), mluví sprostě, neposlouchá vedoucí… Je to stále dokola. Sterleď předchozího dne nepomohla, proto se admirál rozhodl pro podmíněné vyloučení. Burcovat poslední den před návratem domů babičku, aby si pro táborníka přijela, už nemá smysl. Trestem tedy bude vyloučení z her a táborového života po celý poslední a nejzajímavější den. Dle táborového řádu pořádající organizace nemusí jednou vyloučené dítě organizátor další rok přijmout… 

Večer ještě řádně sloužící námořníci zachraňovali z oceánu zásoby rýže, které nepozorný lodní kuchař hodil přes palubu s odpadky. Hra spočívala v tom, že na hřišti „plavaly“ kusy polystyrénových vycpávkových motýlků a námořníci je vybíhali sbírat čínskými hůlkami. Jak jinak, když jde o rýži! ;-) V době uzávěrky nebyly známy výsledky soutěžení, ale boj byl asi lítý vzhledem k řevu ze hřiště! Útržek mapy pokladu určitě získají všichni!

Morgany čekala poslední výzva tohoto dne. Měla být skupinová – náhradou za včerejšek, ale odvar ze lněného semínka, sice tuze zdravý a prospěšný na trávení, leč vzhledu slizovitě nevábného a vůně po houbách, se někteří zalekli. Skupina výzvu nepřijala, ale jednotlivci ano, a započítala se jim do předchozího dne. Paradoxně vypít tekutinu hlenovité konzistence se semínky na dně hrnku bylo pro mnohé těžším kalibrem než cokoliv předtím. Hlavně Vojta si zasloužil stejný potlesk jako Markéta na lanech nebo Viki za cvrčka. Můžete být doma hrdí na své velké námořníky, kteří letos pod Templštýnem zvládli překonat své hranice a v mnoha ohledech se zocelili!