Zrádné moře

Po průzkumu ostrova Oslavany jsme si chtěli doplnit potraviny a znovu se vydat na cestu (pátek). Austrálie je ještě daleko a blíží se Nový rok – rok 1800…! Při běhačce v lese (to máme rádi!) byli nejúspěšnější Blackwolf, poté Poseidoni a nakonec Calypso. Odpoledne jsme se vydali do velkého bazénu, na jehož dně jsme našli osmnáct láhví se vzkazy. Každý tým musel vylovit šest kusů a tentokrát jsme se museli obejít bez pomoci velkých! Nejrychlejší byli námořníci z Blackwolf, druzí z Poseidonu a třetí z Calypso. Štěstěna ze začátku plavby se od lodi Calypso odvrátila a nyní přeje dříve prohrávajícím Blackwolfům. Ale stejně plujeme všichni společně jako flotila.

Na večerním nástupu jsme zjistili, že všechny lístečky k sobě patří a jsou záznamem z lodního deníku neznámé lodi. Ta kvůli špatnému počasí ztroskotala. Před celým táborem četl Adam. Mělo nás to varovat před zrádnými vodami… „Boj s počasím“ se totiž jmenovala první večerní hra a vymysleli ji úplně celou naši vedoucí na motivy deskovky Niagára. Byla založená na taktice, ale i náhodě a štěstí. V každém kole si tým vylosoval jeden úkol s popisem, co musí posádka udělat, když se změní počasí, a vyčísleným časem v sekundách. Splnění úkolu spočívalo v tom, že námořník vyrazí ze startu, oběhne kužel ve vzdálenosti třiceti metrů a v daném časovém limitu se stihne vrátit zpět. Ale pozor! Než vyrazí, promluví počasí. Vylosovaný lísteček s popisem, jaké počasí se na moři udělalo, může všechno změnit! Pokud je na startu připraven námořník, který odhaduje, že ke kuželu a zpět doběhne za požadovaných 20 sekund, a zhorší se počasí tak, že pět sekund ubere, moře nemilosrdně námořníka spláchne a vyplaví na ostrůvek daleko od lodi…

V této hře zemřelo celkem 11 námořníků ze všech posádek, a to včetně nejstarších, kteří hráli s týmy mladších. Přeživší se mohli setkat s duchy kamarádů na tzv. Tichých ostrovech, kam přenesli jejich bezvládná těla a nanosili si zásobu dřeva na udržení ohně po dobu jedné hodiny. Od okamžiku, kdy posádka vstoupila na ostrov, už odtud nemohl nikdo odejít, všichni museli mlčet (včetně ryb – vedoucích v oceánu okolo), a pokud nemlčeli, přicházeli o dřevo. Body se počítaly za rozdělání ohně (jen 10 sirek a dva kousky papíru), udržení ho až do konce hry a odhadnutí co nejpřesněji oné jedné hodiny.

Všichni dokázali oheň rozdělat i udržet a odhad času se podařil úplně nejlépe posádce lodi Calypso (1 hodina a 2 minuty!), takže se stala suverénním vítězem. Se třemi body se rozhodovalo poté mezi Poseidony a Blackwolfy. Poseidon zalil svůj oheň o 12 minut dřív, než uběhla hodina, čímž si vysloužil druhé místo, ale bohužel k rozdělání ohně potřeboval tři sirky navíc a za ně jim musel být bod odečten. Na palubě Blackwolfu zavládlo nedorozumění mezi počítajícími a výborná strategie, založená na tom, že každý ze čtyř starších námořníků odpočítá postupně čtvrthodinu, bohužel přišla vniveč. Hodinu přetáhli o 14 minut a měli být třetí. Jenže jim naopak pomohlo to, že v krabičce odevzdali ještě dvě nepoužité sirky. Kapitánům se taky líbil způsob dorozumívání, který si tým vymyslel – psal si vzkazy na ztvrdlou zem. 

Od ohníčků někteří námořníci odcházeli jako opravdoví duchové, protože na zemi u tepla a v tichu usnuli a kadeti jim museli, krásně rozespalým, pomáhat do kajut :-)

Naši nejstarší toho dne splnili do jednoho individuální výzvu, a to zbaštění svačiny bez použití rukou (jogurt). Před tím si ji ještě museli bez rukou vylovit z bazénu (zavřený jogurt plave na hladině! ;-) ). Pobavil se opět celý tábor. U skupinové výzvy trochu zklamali.  Pustili se do „procházky se znevýhodněním“ navzdory puchýřům a otlakům na několika nohách z předchozího výletu. Kapitáni upozornili, že jde o skupinovou výzvu a očekávají, že si tým pomůže, když někdo nebude moct… a někteří se opravdu předvedli, jak je jim to jedno. Procházka byla totiž bosky a Jiřka provedla skupiny přes kamenitou cestu, koberec ze shnilých jablek, pás borových šišek, pichlavou trávu, dále prudkým hliněným svahem s kořeny, po horkém plechovém mostě i slizké panelové cestě v řece. Za nenechání kamarádů v nouzi (hlavně Terky a Viki) dostali pochvalu Markét, Vojta a Patrik. Ono jít po kamínkách nebo šiškách s puchýři fakt není žádný med… Ale dali to!  

Hlídku měl Dany a Kuba S. a nic zvláštního se během jejich služby nestalo.