Jak jsme se snažili splynout s domorodci (pondělí)

Ostrov Vanua Levu je celkem pohostinný, až na ty domorodce. Brousí si na nás zuby a musíme se pokusit s nimi splynout (podobně jako Jack Sparrow), aby si nás nedali k večeři. Tito domorodci se vyznačují nošením výrazných barevných masek, proto jsme se i my pustili dopoledne do výroby otisků našich tváří.

Jiřka si vzala všechny na svah, abychom viděli jako v divadle, a ukazovala nám obrázky s postupem, jak se taková maska dělá. Potřebovali jsme sádrové obvazy, kterými se v nemocnici napravují zlomené nohy, ale jen v jedné, dvou vrstvách, mastnou indulonu, aby se maska nepřilepila, vodu, nůžky, ručník… Někteří se báli mít půl hodiny zakryté oči a pusu, proto jsme si domluvili signály, jak si dát najevo, že „je to OK“ – „není to OK“. V případě jakýchkoliv potíží by hned přiběhl vedoucí a masku by sundal. Otisk obličeje nemají nakonec jen malinké holčičky Terezka a Kristýnka, Franta si ji udělal :-)

Velcí byli vydáni napospas Zobovi, vedoucímu z dřívějších let, který přijel na návštěvu, a odešli s ním do lesa. Nesl na zádech velký bílý pytel… Zpět se vrátili na oběd všichni ;-) Mezitím absolvovali další ze svých výzev, a to slaňování ze čtyřmetrového skalního převisu a zpytovali své svědomí. Jak zpět získat svůj čtvrtý oddíl? Co a jak začít dělat jinak? Už prý na sebe i křičeli a řešili to… Slaňování zvládlo jedenáct členů a velký aplaus sklidila Markét, která se napoprvé vrátila dolů po svých, ale napodruhé to s podporou Anet i většiny týmu dala! :-)

Odpoledne si námořníci sádrové masky ještě pomalovávali. Jsou nápadité! Admirál každou posádku s maskami vyfotil a poté masky zabavil, dostaneme je až v pátek v autobuse domů, protože jsou křehké a docela by se rozdrobily.

Museli jsme vypustit výrobu totemu a slunečních hodin, protože po poledni zalezlo sluníčko. Než se kolem čtvrté spustila bouřka, stihli jsme se aspoň zchladit v bazénu. Místo odpoledních aktivit jsme hráli před večeří deskovky.

Večer byla diskotéka s barem. DJ Áďa to rozjížděla hudebně i tanečně, ale zlatým hřebem každého tábora už „od Aljašky“ je bar. Letos mohla posádka „panákovat“ na admirálův účet a barmanky Šárka, Pecka a Ája se nestíhaly otáčet. Hruškovice ( = hrušková mattonka), curracao ( = modrá zonka), cola s rumem ( = kofola s rumovou trestí)… Trocha barevné ochucené vody a jakou to udělá zábavu! ;-) O dvojičkách, které se nám mezi staršími začaly tvořit, si přečtete jindy ;-)