Na začátku nás bylo 47 (+11+1). Vrací se nás z boje
s obludami, bájnými tvory a nástrahami v podobě nesplnitelných úkolů
43. Smutící Ivoš odjel hned 13. 7., Luky se zraněním nohy 15. 7. a o dva dny později, když si
rodiče odváželi z tábora puberťačku Anetu, už byl i po operaci kolene. Tři
dny před koncem nás opustila ještě Barča s angínou.
Kromě ní jsme byli u doktora taky s vedoucími Peťou a
Kryštofem, kterým bolestivě a horce natekly štípance od zákeřných mušek a Peťka
dokonce dostala antibiotika. O vlásek minulo ošetření vedoucí Áďu – její noha
si po dvou dnech mazání speciálními mastmi dala říct. Bezpočet z nás domů
přijelo s bolestmi v krku. Největší ocenění však patří Zuzance, dcerce
vedoucích Monči a Kuby a nejmladší účastnici ve věku osmi měsíců, která
vydržela horka i růst zoubků a zvládla s námi celý tábor nad očekávání
dobře! :-)
Odjezdový den přinesl opět budíček o půl osmé, ale stejně
jsme byli všichni na nohách dřív, vynášeli koše a prali se s balením spacáků
i kufrů. Vedoucí nám pomáhali a velcí kluci potom naložili zavazadla do auta
pana Gruntoráda. Po snídani jsme douklízeli chatky a vydali se na poslední
cestu – ke tři kilometry vzdálené cihelně. Nebe se mračilo a aby nám konec
horkého suchého tábora zpestřilo, pár desítek metrů před cílem se spustil
šílený liják! Do autobusu jsme doběhli pěkně promočení. Protože nás zbylo tak
málo (a pár táborníků si odvezli rodiče přímo z místa), jel tentokrát už
jen jeden. Doma v Mikulově u Lidlu jsme byli opět za hodinu a deset minut.
Kam se vydáme příští rok? Jakou hru budeme hrát? Se kterými
vedoucími se setkáme? To je ještě zahaleno v obláčku tajemství… Jisté je,
že cestu za bohy na Olymp jsme si moc užili, tábor se povedl, děti byly hodné,
vedoucí stejně jako v minulosti skvělá parta a rozloučili jsme se se všemi
v dobrém! Přejeme krásný zbytek prázdnin a na některé z dalších akcí
7 DNÍ ahóóój!
Za všechny olympská zpravodajka Jiřka – Gaia
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za příspěvek!