Po stopách Héraklova života

středa 15. 7.

Den boha Dia. Toho jsme si ještě neusmířili, takže na nás svolal horka. A prý bude ještě hůř... Musíme nosit čepice a pořád chodíme pít. Máme taky nabíjecí den, Jiřka si vybrala naše vypnuté mobily, aby jí v chatce nezvonily a neblikaly - proto jste se nám nemohli dovolat. V poledním klidu taky můžeme zajít s vedoucími do bufetu pro ledňáčky, pití i kokina. 

Dopoledne jsme měli čtení o Héraklovi. Kvíz byl tentokrát jiný. Nesměli se účastnit všichni starší dvanácti let, ti mohli jen radit, jak má vypadat nakreslený obr Géryón a jeho dvouhlavý pes. Vedoucí ocenili všechny kresby a na mapě se všichni o malinký kousek posunuli směrem k hoře Olymp! Potom jsme se nastříkali repelenty a vyběhli na kopec za jídelnou, říkáme tomu místu „hrací les“. V týmech jsme hráli netradiční pexeso. Lístečky byly totiž rozmístěné daleko od sebe ve velkém prostoru. Jako doplňující hru jsme měli odhadnout 10 minut a v nich přinést 10 věcí, které nám Kuba nadiktoval. Ve hře i odhadu (9.53 minut) byla nejlepší Sparta, druhé Athény a Olympie po hře, ale Athény měly lepší čas odhadu (11.40 minut, Olympie 12.43 minut). 

Jiřka mezitím odjela na „výlet“ do Ivančic s Lukášovým zraněným kolenem. Ukázalo se, že tentokrát nejde o obyčejné naražení, Luky potřebuje speciální ošetřování, pan doktor nařídil přerušit táboření, a tak hned volala rodičům. Olympie se smutně loučila se svým nejstarším kamarádem. Ale doufejme, že Luky bude brzo v pořádku a třeba se za námi ještě vrátí! 

Nástup po poledním klidu svolali vedoucí v plavkách. Šli jsme se rovnou osvěžit na půl hodiny do bazénů, ale voda byla celkem studená. Potom nás čekala nelehká týmová soutěž, kdy jsme stejně jako Héraklés plnili úkoly rozmarného krále. První vyrazili dopolední vítězové směr hrad Templštýn a hned za bránou tábora museli získat zlaté jablko Hesperidek. Znamenalo to dopravit na deset metrů žlutý plastový míček pomocí čtyř papírových rour. Zapojit se museli všichni. 

O kousek dál u řeky jsme čistili Augiášův chlév - z ruky do ruky jsme si podávali kelímky plné vody z řeky a na konci řady ji lili do nádoby s plastovými míčky. Ty musely vyplavat úplně ven stejně jako hnůj z chlévů. Za řekou byl Kuba a chytání divokého kance. Vedoucí nesehnali živého, tak ho nahradil plastový kužel a tři ringo kroužky, které jsme házeli na kužel. Každý člen výpravy měl tři pokusy a výsledek se sečetl dohromady oddílu. Pak už přišlo stoupání do strmého kopce a v něm boj o pás Amazonek. Bojovali jsme rozdělení na mladší a starší pomocí luštění hádanek. 

Cíl byl na hradě a zde byl poslední úkol - získat laň se zlatými parohy. Museli jsme vybíhat po jednom do prostoru a hledat lístečky s čísly. Jako první jsme ale museli najít jedničku, potom teprve dvojku, trojku atd. To bylo nejnáročnější a bez nápovědy od Ádi jsme se neobešli. 

Do tábora jsme se všichni vrátili včas před večeří a napjatě čekali, jak jsme dopadli! Ve večerním klidu psali členové Olympie deník a vyráběli jsme dárky pro Dia. Dostal od nás žezlo se šiškou, oštěp a luk a šíp. Snad už nám také bude nakloněn! 

Večerní nástup se nesl v jásotu Sparty. Ta suverénně obsadila všechna první místa při odpolední hře. Athény a Olympie skončily velmi těsně za sebou - Athény měly tři druhá místa, Olympie dvě. Celkově dnešní den děti ohodnotily tak, že se jim hodně líbil. 

Také jsme se na tomto nástupu učili, jak se lidi zdraví, když se potkají nebo když někam přijdou. To nějak neumíme. Všimli si toho dnes vedoucí na stanovištích, ale i dříve v jídelně, ráno se nezdravíme v umývárně, neodpovídáme vedoucím na popřání dobré noci, když nám zhasínají... Zahráli jsme si zdravící hru a už to snad bude lepší, abychom se tady neignorovali a chovali se k sobě hezky :-) 

Rozdali jsme také první balíčky, další várku dopisů a medailová prasátka. Tentokrát si je vysloužili hoši z Perné. Krásně jsme si na jejich počest hromadně zachrochtali ;-) Vedoucí také museli poprvé míchat sterleď, slanou obarvenou vodu, aby si jeden výtečník vypláchl sprostou pusu. Byl opakovaně napomínán, nepomohlo to... Teď už snad pochopí, že na našem táboře, a obzvlášť před malými dětmi, se takto nemluví! 

Před spaním jsme si ještě prošli Aristotelovu zahradu. Aristoteles v ní pěstuje samé nesmysly - třeba láhev od džusu v trávě, svítící lucerničku na stromě a podobně. Ze 33 nesmyslů odhalila Sparta 24, Olympie 23 a Athény 22 kousků. Opět velmi těsné výsledky a bude to asi vyrovnaný boj o horu Olymp! Teď už dobrou noc! 

ZÁPISNÍK TÁBORNÍKŮ: 

Konečně přišel náš den, tedy den, kdy měla službu Olympie. Naše krásné snění přerušila Šárka s megafonem, který nesl slova: „Budíček a nástup na rozcvičku!“ Poté jsme se proběhli po louce a rozcvičkou s Áďou jsme zahájili krásný den. 

Po ranní rozcvičce jsme se těšili na snídani, ale přišel obrovský šok. Naše rohlíková snídaně záhadně zmizela! Milá paní Gruntorádová nám ale přinesla mnohem lepší snídani, než jakou jsme čekali. (Pozn. Jiřky - naši snídani si opravdu zřejmě omylem vyzvedli vedoucí z dalšího tábora a my jsme tak místo obyčejné pomazánky z ramy dostali nugety ;-) ) 

Ráno plni energie jsme vyrazili do lesa. V lese jsme si zahráli pexeso na velké ploše a všichni jsme byli moc nadšení z naší spolupráce. Poté přišla hra hledání zadaných věcí, kterou jsme sice nevyhráli, ale moc jsme si ji užili. Potom jsme šli plni nadšení do tábora a těšili se, že se náš milovaný spoluhráč Lukáš vrátí od doktora. Bohužel nás čekalo zklamání a Luke odjel domů.  

Po vydatném obědě, kde jsme spořádali vepřo-knedlo-zelo, jsme odpočívali v odpoledním klidu na pozdější výšlap na Templštýn. Při únavné cestě nahoru jsme plnili úkoly. Naše úkol byly: přemístit jablka, poté vyndat míčky z flašky za pomocí vody, házení ringo kroužků na kužel (neboli chytání kanců), řešení hádanek a nakonec chytání laně se zlatými parohami. 

Po příchodu do tábora nás čekala večeře v podobě nudlí s kečupem a sýrem. Ve večerním klidu jsme si opět odpočinuli a chystali se na večerní hru Aristotelova zahrada, v níž jsme hledali věci neobvyklé pro přírodu. Jako tým jsme ji opět zvládli. 

Po namáhavé hře jsme přesně v deset zalehli do postele a nechali jsme si zdát krásné sny. 

Markét, Adam Sk. a Dany (Olympie)