Podařený výlet

Kdybychom si mohli vybrat, takové počasí bychom si na výlet nezvolili. Těšit nás mohlo, že bude v dalších dnech ještě hůř… Ale výlet se vydařil!

Vstávali jsme v 7.45 hodin a neměli rozcvičku. Dneska se ještě nachodíme dost. Nejstarší táborníci se domluvili tradičně s vedoucím Kubou a ten jim naplánoval trasu o délce asi 18 kilometrů. Vedla do vedlejšího údolí řeky Oslavy, přes několik říčních brodů a tři skautské tábory, které naše nejstarší fascinovaly („A oni nemají sprchu?!“ – myjí se v řece, „Kde mají záchody?!“ – latríny…). Není na škodu vidět srovnání, že my jsme tady vlastně v luxusu, když jíme v jídelně z talířků a ne z ešusů, bydlíme v chatičkách s elektřinou a teplá voda teče z kohoutků bez našeho přičinění ;-)

Mladší táborníci se rozdělili na dvě skupiny – nejmenších a středních. Obě skupinky se vydaly z tábora po červené značce do 12 kilometrů vzdálených Ivančic, jedna se Šárkou+instruktory a druhá s Áďou+instruktory. Nakoupit si, zavolat domů a zahrát připravenou hru po Náměstí. Připravily ji formou křížovky a zjišťování informací o městě Jiřka s Mončou.

Zatímco táborníci od 9.30 do 13.00 pochodovali, Jiřka odvezla autem vedoucí Peťu a Kryštofa k lékaři. Oba mají už druhý den napuchlé kotníky po štípnutí nějakým hmyzem tak, že nemohou chodit. Dostali speciální masti a Peťka i antibiotika, ale naštěstí s námi může hrát hry. Zdravotník Jirka sháněl v lékárně další mastičky na štípance od komárů, hovad a muchniček, těch tady taky máme hodně. Masti od sponzorů jsme už stihli vypotřebovat! Dozvěděl se, že ty velké otoky způsobují mušky, místními nazývané „pipky“. Mohou přenášet i ošklivé nemoci, takže se teď o to víc stříkáme repelenty, hlídáme a prohlížíme. Jirka už vytáhl i pár klíšťat (těch moc není).

Rozchod v Ivančicích byl od 13.15 hodin, děti se stihly osvěžit ledňáčky a nakoupit další pití, protože půllitrovky i další láhve, které musely povinně mít, cestou vypily. Jiřka s Jirkou taky přinesli z obchodu erární vody a rozlévali je těm, kdo pití neměl. Ivančické náměstí skýtá i potěšení v podobě spousty obchůdků s hračkami a drobnostmi, které děti nakoupily sobě, sourozencům i rodičům a babičkám jako dárečky :-) Na třičtvrtě hodiny potom měly skupinky luštící hru, kterou nejlépe zvládly vyplnit Athény a Olympie (po 29 bodech), Sparta měla jen 17 slov. Ale nemůže vyhrát vždy všechno ;-)

Už v Ivančicích nebylo moc dobře Prokopovi, se nímž trochu cestou mezi poli zamávaly alergie. Zpět se vezl nejen autobusem do Hrubšic / Biskoupek jako jiné děti, ale také od busu do tábora s Mončou autem. Naložili jsme taky Elišku s odranými nožkami. Ostatním vzala od busu Jiřka batůžky a do tábora došli tři a půl kilometru po svých jen s dalšími láhvemi vody. Kromě Prokopa, který šel hned spát (ale večer už byl úplně v pořádku a řádil na diskotéce), jsme výlet zvládli bez nevolností, bolení hlav nebo úžehů, za což mají velkou pochvalu všichni vedoucí, kteří dbali na pokrývky hlavy a pití!

Po příchodu do tábora každá skupinka ráda skočila na deset minut do bazénu, aby se zchladila, a pak jsme si dali večeři. Po ní už samozřejmě všichni běhali, jako by ani na žádné túře nebyli :-) Rodiče Klárky H. přivezli táborníkům meruňky a rodiče Sk. poslali balíček bonbónů – děkujeme! Také měli vedoucí pocit, jako by si jedni z rodičů přijeli tábor omrknout inkognito ;-)

Nástup byl velmi krátký. Výlet se nám líbil a více se dozvíme ze zápisků, které vytvoří oddíl Sparta. Pochváleni byli všichni! Vedoucí potom na poradě vykládali historky, jak Šárku děti cestou bavily vyprávěním vtipů, hráli společně hru „Piješ?“ (jeden se druhého zeptá „Piješ?“ a ten se musí napít – začali ji před pár lety hrát vedoucí, aby si hlídali v tom shonu pitný režim :-) )… A nejlepší hru si vymysleli malí, kteří počítali na cestě červené turistické značky. Malá Terezka Sk. jich měla 83 :-)

Nezazněly ale na poradě jen veselé věci. Dozvěděli jsme se, že zraněný kamarád Lukáš je už dnes po operaci kolene a na tábor se za námi určitě nevrátí. Všechny tato zpráva „vzala“ a hned mu chystáme zásilku pohledů a dopisů s přáním, aby se brzy uzdravil! Také přišla SMS, že si rodiče přijedou pro Anetku, velkou holku z týmu Athény. Oddíl bez ní bude muset hodně máknout!

Večer nám trochu zabouřilo a spadlo pár kapek, o pár hodin později to ani poznat nebylo, jak je tu zem vyprahlá a suchá. Táborníci si také vzpomněli na usmiřování nymfy Echó a předali jí dary:

Sparta – vlastnoručně nalezený a obroušený český granát (velcí v údolí Oslavky)

Olympie – náhrdelník z lastury říční škeble

Athény – živá říční škeble s vysvětlením, že je to „zamlklý přítel pro Echó, aby se necítila tak osaměle“

Nymfa Echó totiž každému skákala do řeči a nenechala domluvit ani bohyni, tak jí byl odebrán hlas a mohla jen opakovat. Tak vznikla ozvěna. I naše Echó sama nemluví (instruktorka Barča, samozřejmě jen v roli :-) ) a tento dar ji velmi potěšil. Ostatní bohové ocenili originalitu daru i to, že se nálezci celou cestu z výletu o škebli starali. Barča ji poté vypustila zpět do řeky.

Výletní den zakončila první letošní diskotéka v jídelně, které se zúčastnili opět všichni a dobře se bavili. Potom už všem „dobrou noc“ až do ranního budíčku!

ZÁPISNÍK TÁBORNÍKŮ:

V pátek jak jsme vstali, byl nástup na snídani. Na snídani jsme měli džem a máslo. Následoval nástup, kde jsme si vzali svačinu, a rozdělili nás do skupin. Jak jsme byli rozdělení, tak nás vedoucí zkontrolovali. Když jsme byli připraveni, tak jsme započali dlouhou cestu do Ivančic. Šli jsme přes Hrubšice a Řeznovice. Po cestě jsme se potkali s jiným táborem a o kus dál jsme si namočili ruce a obličej. Jak jsme došli do Ivančic, tak jsme měli rozchod. Pak jsme se rozdělili a měli jsme hru křížovku. Pak jsme odjeli autobusem do Hrubšic a po cestě do tábora nám hodná Jiřinka vzala batohy a došli jsme do tábora.

David Sv., Lukáš H., Adam Sl., Kuba Kol.

Výlet velkých

Nastal den šestý – tedy celodenní výlet. Jakožto my starší jsme měli naplánovaný jiný výlet než mladší. Když jsme posnídali rohlík s máslem a marmeládou, nachystali jsme si věci a hurá na nástup. Byli jsme poučeni o bezpečnosti a o tom, co nemáme jíst, vzali jsme si svačinu a rozdělili jsme se do skupin podle rychlosti chůze. Pak jsme konečně vyrazili. Začali jsme výšlapem na biskupský kopec a už na začátku jsme se pěkně zadýchali. Přes lesy, přes louky jsme se konečně dostali k vesnici Senorady, kde jsme si nakoupili a odpočinuli. Tam jsme se také setkali s Borisovci, a myslíme, že obchod v Senoradech pěkně vydělal. Poté jsme se vydali směr nově pojmenovaná Velká skála. Ale předtím se malá skupinka vydala hledat pravé české granáty. Také jsme navštívili skautský tábor a podívali jsme se, jaké podmínky mají oproti nám. Nejvíce nás však potěšilo koupání v řece, kde jsme se příjemně osvěžili a pokračovali dále okolo řeky přes dva další tábory skautů na autobus. Autobusem jsme sjeli pár minut do Biskoupek. Z Biskoupek jsme valili jak namydlená střela do tábora, abychom se mohli osvěžit před večeří v bazénu. Výlet jsme si užili a jsme rádi, že jsme se vrátili všichni v pořádku.

Markét, Kačka V., Marťa