Za pradávných časů,
před desíti dny,
kolem bylo plno kosů,
ale žádné kry.
Bylo totiž parno,
takže nikde ledy,
do Lidlu se dostat marno,
měli asi slevy.
Autobusem už se jede,
všichni se těší,
každý hubou mele,
vedoucí to řeší.
Cesta dlouhá, kamenitá,
v dáli se za táborem svítá.
První den jsme byli v šoku,
musíme hrát hry,
s kamarádem po svém boku,
všude kolem jsou bory.
Zapamatovat si jména,
to je hrůza,
to by nezvládl
ani Michal Hrůza.
Druhý den jsme už byli v týmu,
jména pořád neumíme,
varianty teambuildingu
s naší Áďou zkoušíme.
Udobřujeme si bohy,
na řadě je Gaia,
Oli má na dárky vlohy,
bohyně je ráda.
Snídaně nás moc netěší,
rohlíky v lásce nemáme,
příjemná změna potěší,
další dny asi nedáme.
Pár táborníků odjelo,
trošku nás to mrzelo,
pár lidí tu bulelo,
někoho to bolelo.
S ostatními týmy stále bojujeme,
jednou nahoře a jednou dole,
ale stále věříme,
že na Olymp se dostaneme.
Dozvídáme se nové věci,
kvízy z toho dostaneme,
někteří mají pořád řeči,
že my to nevyhrajeme.
Přemohli jsme mnoho stvůr,
kterých jsme se nebáli,
ze všech hrozných nočních můr
hodně jsme toho vyhráli.
Sťali jsme medúzám hlavy,
orly jsme nakrmili,
nebyly by to dobré mravy,
kdybysme si hru sami nepřipravili.
Snad už uplynulo mnoho dní,
plno her jsme si zahráli,
někdo pořád jména neví,
na hlavu jsme si ťukali.
V Olympijských hrách jsme soutěžili,
ve vodě i na souši,
pěkně jsme se unavili,
byli jsme v tom až po uši.
Někteří měli myšky,
když prohrávali ve hře Lišky.
Bohy jsme si usmiřovali celou dobu,
některé jsme potěšili,
Áres na nás posílal zlobu,
nakonec jsme se usmířili.
Celý tábor jsme si zatím užili,
Spartě stále věříme,
vedoucí nás trošku mučili,
Jiřce se potom svěříme.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za příspěvek!