Začátek války

Za odměnu po včerejším výletu, který jsme všichni zvládli bez reptání, fňukání a zlobení, jsme spali do 7.45 hodin a bez rozcvičky!!! Vzbudila nás Echó, tedy Barča, na niž dnes připadla služba DVT (denní vedoucí tábora). Má megafon, hlídá časy nástupů, svolává nás a rozdává svačinky. Vedoucí se v této roli každý den střídají. A vždy podle toho, kdo je DVT, má službu i jeho oddíl. Ta spočívá hlavně v úklidu jídelny po obědě a večeři a letos také psaní deníkových zápisků. S těmi se setkáváte vždy na konci článku.

Na nástup se osobně dostavil stále rozhněvaný bůh války Áres. Mával dvěma meči a vystrašil nás, že na Olympu jsou připravena jeho vojska, která klidně srovnají naše města se zemí. Pokud si ho neudobříme. Také čtení pověsti bylo válečné – Jiřka četla o trójské válce a příběh je to pěkně temný! Následující kvíz byl zase jiný. Dnes proti sobě soutěžily tři tříčlenné týmy z řad Athéňanů, Sparťanů a Olympských, starších 12ti let, o nichž si oddíly myslely, že jsou nejchytřejší. Odpovědi na těžké otázky psaly týmy na papíry a zvedaly nad hlavu zároveň jako v soutěži O poklad Anežky české. Schválně, věděli byste vy, proč se Achillové patě takto říká? Co je to „danajský dar“? A co myslíme tím, když řekneme, že někdo otevřel Pandořinu skříňku? :-) Se šesti správnými odpověďmi ze sedmi zvítězila tentokrát Sparta (složení Marťas, Katka V. a Oli) před Olympií s pěti. Athény měly tři správné odpovědi.

Četli jsme ve stínu pod velikým stromem za chatkami, jinak se nedalo. Máme od Jiřky a zdravotníka nařízeno zase hodně hodně, ale opravdu hodně pít, chodit v krátkém oblečení, nosit čepice a mazat se krémem. Už ráno slunce neuvěřitelně peklo. Vedoucí na celý víkend proházeli i program, abychom byli co nejvíc v lese nebo u vody. Teď jsme šli do lesního stínu vyrábět luky, šípy a terče a trénovat střílení. Když by teda mohla být ta válka.

Před obědem dorazila vzácná návštěva. Udatný velitel římských vojsk, Entis, se svým pobočníkem, ženou a dítětem. Římané se dostaví zítra ráno a proslýchá se, že nás budou učit bojovat. To bude zajímavé! Jinak je to kamarád našich vedoucích a člen 7 DNÍ i spolku Marcomania, který sdružuje více takových zájemců o římanskou historii a vystupují často jako Římané na akcích v Mikulově nebo na Přehradě.

Máme dnes také sprchovací den, proto jsme se v poledním a večerním klidu prostřídali v koupelně. A odpolední nástup byl vyhlášen rovnou v plavkách! S nadšením jsme naskákali do vyhřátého bazénu, stříkali po sobě i po vedoucích a dobře se bavili. V polovině koupání nás Šárka vyhnala na pití do jídelny a potom jsme se ještě mohli vrátit do bazénu. Někteří žabáci by se klidně ráchali i víc než dvě hodiny, ale museli jsme se v lese pustit do dalšího důležitého úkolu – stavby trójských koní. Nebyli tak velcí jako originál z pověsti, zvládli jsme je i přenést do tábora.

Navzájem jsme si naše výtvory prohlédli, „odborná božská komise“ vyhodnotila parametry a poté nastoupil zkušební jezdec – osmikilová Zuzanka. Maminka Monča ji pevně držela, hned první kůň totiž padl k zemi. Další dva vydrželi! Jásali jsme! Stejně jsme ale všichni skončili shodně na druhém místě, protože největší kůň nevydržel zátěž (Sparta), nejmenší kůň naopak ani nezakolísal pod Zuzčinou váhou (Athény) a třetí byl prostředního vzrůstu a lehce vratkých nohou, leč nespadl (Olympie). Na mapě směrem k hoře Olymp se posunujeme všichni stejně a už jsme v polovině cesty! Však je to dnes taky přesně sedmi dní, co jsme na táboře!   

Bůh Áres dostal dárky po večeři v době, kdy měl poradu s ostatními bohy a velitelem Entisem. První přišla Olympie s klackem, na kterém byl navázaný kousek provázku. Áres se chtěl nejdřív zlobit, že tak odfláknutý dárek ještě neviděl, ale lid olympský si dokázal dar dobře „okecat“: „Dáváme ti bič na pohánění tvého vojska a doufáme, že ho nepoužiješ proti nám!“ Vzápětí se dostavila delegace ze Sparty s bojovými nunčaky. Ale co předvedly Athény, překonalo všechna božská očekávání i dosavadní dárky! Kuba Sk. již několik dní vyřezával tajně pro Árese meč a několik poledních klidů do něj lupou z obou stran vypaloval rýhování i jméno „Áres“. Za takový dar byly oceněny nejen celé Athény, ale i Kuba jako jednotlivec! (A ještě byl chudák napomenut před pár dny na nástupu, že nemá vyřezávat uvnitř chatky = kluci měli nepořádek ze dřeva na podlaze :-) )

Večerní program nesl název „Trojská válka“ a byli jsme rozdělení do dvou skupin na malé a velké. Takové dělení někdy vedoucí navrhují proto, aby i menší děti měly možnost někde vyniknout, zahrát si, aniž by je velcí „válcovali“, anebo když hrozí, že by mohli být malí velkými zranění. Určitě jsme si to takhle líp užili, když byly síly vyrovnané. Protože nám přes večeři krátce, ale o to vydatněji zapršelo, všichni jsme zůstali na louce za chatkami. Cílem bylo co nejdůkladněji skrýt své číslo, nalepené na hrudi, a zároveň si zapamatovat a zapsat čísla protihráčů. Všichni žijí!!! ;-)

ZÁPISNÍK TÁBORNÍKŮ:

Ráno nás hlasitým megafonem vzbudila Barča a také začal den, kdy měl náš oddíl službu. Na snídani nás čekala česneková pomazánka. Pak následoval ranní nástup a po něm kvíz, týkající se trójské války. Také jsme šli do lesa a vyráběli si luky a šípy na zítřejší hru. Následoval oběd, při kterém jsme se nasytili svíčkovou s knedlíkem.

V odpoledním klidu jsme si odpočinuli a těšili jsme se na zchlazení v bazénu, což nás bavilo asi nejvíc. Po koupání jsme si zahráli hru Stavba trójského koně a s potěšením můžeme říct, že náš kůň vydržel i zátěžovou zkoušku v podobě jezdkyně Zuzanky.

Následovala večeře, měli jsme játra s rýží, které – si přiznejme – málokdo snědl. Večer byla na programu trójská válka, při které jsme se rozdělili na mladší a starší. Na hrudě nám napsali vedoucí číslo a v určeném poli jsme běhali a zjišťovali, jaká čísla mají ostatní. Jakmile hra skončila, začali jsme se chystat na večerku.

Vyčistili jsme si zuby a konečně ulehli do postelí. Jen chvilkami jsme slyšeli hlasy noční hlídky z našeho oddílu.

Adam Sk., Danny, Maky (Olympia)