Parný perný příjezd

Neděle 12. 7. 2015

Odjezd na tábor se nám malinko zaškobrtnul v Mikulově, kam místo objednaného velkého autobusu dorazil malý pro 45 dětí. Nás ale odjíždělo o deset víc! Pan řidič rychle zavolal šéfovi a před desátou dorazil ještě mikrobus, do kterého Jiřka posadila ty největší táborníky. Potom už jsme mohli vyrazit a k cihelně za Hrubšicemi přijeli v rekordním čase – v 11.10 hodin! Batohy nám vyskládali kluci vedoucí a do tábora odvezl osobně pan Gruntorád. My jsme šli pěšky a za půl hodinky už jsme uviděli naše chatky.

Pobyt začínal prvním mytím rukou, poznali jsme tak hned umývárny a záchody. Záchody jsou normální, jako doma v koupelně, splachovací, mají na zemi kachličky, ale jinak je to řada kadibudek s dřevěnými dveřmi na petlici. Zepředu budovy klučičí, zezadu pro holky. Ve stavení pod nimi je umývárna – řada kohoutků nad plechovým korýtkem, s mýdlem a zrcadly. A opodál sprchy. Sprchovací den budeme mít jednou za dva dny – musíme se střídat s táborem jménem „Borisovci“, podle jejich hlavního vedoucího Borise. Jich je asi 130 a mají vlastní půlku tábora.

Jídelna je velká budova se třemi řadami stolů a výdejním okýnkem jako ve škole, nachází se až v zadní části areálu. My se musíme vždy před jídlem seřadit, Jiřka kontroluje správně umyté ruce, vedoucí nám naberou polívku z velkých mís (první den jsme ji všichni vraceli, byli jsme ještě najezení z domu, ale teď – pozn. ve středu – už baštíme!). Pro druhé jídlo si jdeme sami k okýnku a můžeme si říct, kolik chceme. I pro přídavky si může jít každý, komu jídlo chutná nebo má ještě hlad! Nejvíc nám zatím chutnala v úterý na oběd pečeně s omáčkou a rýží. Ale jsou tu i holky, které jíst nechtějí, je pak hlídá zdravotník Jirka a Jiřka se zlobí, že jim půjde zabavit kokina. Když nejíme, nemáme sílu na hry a bolí nás bříška. (S mamkami takových lumpíků si Jiřka píše ;-) )

První den po obědě jsme se v odpoledním klidu ubytovali a vybalovali. Bydlíme v chatkách po čtyřech, jak jsme si sami řekli, a vedoucí večer ještě zkontrolovali, jestli to souhlasí s tím, co si přály naše mamky v dotaznících :-) Všichni, kdo máme spát na dolních postelích, na nich spíme!

Aby si nás vedoucí prohlédli a vyzkoušeli před tím, než budou skládat oddíly, vymysleli různé soutěže. Skládali jsme sirky do krabičky jednou rukou, dělali cviky „jacíkáče“, hráli proti Šárce piškvorky… V oddílech jsme teď namíchaní tak, aby měl každý velkého kluka, velkou holku, někoho dobrého na běhání, někoho šikovného na malování, ale taky třeba někoho malinkého, který je na táboře poprvé a potřebuje víc pomáhat. Vedoucí si taky zjistili, kdo je s kým kamarád nebo příbuzný, takže máme vždy někoho k sobě, abychom nebyli smutní.

Kdo s kým je jsme se dozvěděli při hře na louce, kde jsme hledali lahvičky se jmény. U toho jsme ještě sbírali hromady pokladů – diamantů, mincí, zlatých valounků i zlatého nádobí. Kde se vzalo, netušíme, ale nacpali jsme si plné měchy a ty si schovali někde v lese u tábořiště tak, aby je nikdo nenašel.

Jiřka nám první večer povykládala pravidla, kterými se budeme v průběhu tábora řídit. Líbilo se jí, že jsme byli všichni hodní, nevyrušovali jsme a hezky poslouchali. Potom jsme se mohli ještě v oddílech vyměnit, kdyby někdo chtěl. Vyměnily se jen dvě holčičky, ostatní Jiřce řekli, že jsou spokojení a ani později nikdo neprotestoval a nechodil „načučený“, tak asi dobrý :-)

Nebudete tomu věřit, ale ještě večer jsme museli do bazénu! Teda jen někteří. Další hrou jsme si měli vybrat název svého města. Spočívala v tom, že jeden člen oddílu se obětuje a doplave na konec bazénu, kde byly vypsány názvy řeckých měst. Musí si je zapamatovat, doplavat zpátky, s oddílem se poradit a rychle se pro jeden zvolený vrátit a přinést ho. Vybrali jsme si jména:

1. oddíl – Athény (vedoucí Kuba, instruktoři Adélka a Mates)
2. oddíl – Sparta (vedoucí Áďa, instruktor Kryštof)
3. oddíl – Olympie (vedoucí Šárka a Petra, instruktorka Barča)

Vedoucí a instruktoři se nám prozradili až po hře na nástupu a poslední půlhodinu před večerkou jsme strávili vzájemným seznamováním. Potom už první „dobrou noc“, s trochou slziček a smutění po maminkách, s vykládáním na dobrou noc i zlobivým cvrčkem, který trápil chatku číslo 29 (už je po něm!!!).

Bylo horko a někteří z nás málo pili, pár holkám se udělalo špatně a bolela hlava. Zdravotník Jirka měl plné ruce práce, ale stačilo pití a odpočinek a druhý den už nám bylo hej. Jen Jonáš K. si poležel se zvýšenou teplotou, ale od následujícího dne se zapojil do programu. Ale to už předbíháme… :-)

P. S. Se signálem je to tu ještě horší než v minulých letech. Vedoucí na O2 vůbec nemohou volat, ale SMSky v průběhu dne chodí - kdyžtak pište! 

ZÁPISKY TÁBORNÍKŮ:

V neděli ráno započala naše dobrodružná výprava za řeckými bohy na horu Olymp. Naše četná skupina se setkala kolem deváté v Mikulově u Lidlu, čítala mnoho brněnských obyvatel, avšak mikulovští ji pevně ovládli. Po příjezdu nás čekala hojná hostina v podobě těstovin s omáčkou a masem. Poté jsme se ubytovali v tamějším tábořišti. Po krátkém odpočinku po vydatném obědě jsme se pomalu začali seznamovat se zdejším prostředím i členy samotnými. Odpolední program pomohl vedoucím v jejich rozhodování, jak si děti rozdělit. Rozhodování to nebylo lehké, ale nakonec byli všichni účastníci zájezdu rozděleni do tří, snad vyrovnaných, týmů. Jména si volili pomocí hry u bazénu. Po krátkém sezení s týmy jsme se postupně po náročném dni odebrali do postele.

Adélka a Barča (instruktorky)